Westův pracovní tým se skládá z lidí, kteří neumějí moc anglicky nebo hovoří s nesrozumitelným jižanským přízvukem. West zase naopak neumí moc francouzsky, takže autor může rozehrát sadu komických dialogů podle vzoru Lea Rostena. U toho ovšem nezůstává. Utahuje si z francouzských gastronomických a konverzačních rituálů, z pokrytectví Francouzů, z jejich zvláštního vztahu k práci, posmívá se jejich národnímu hobby - stávkování, byrokratičnosti a tak dále. Nutno říci, že dělat si legraci z Francouzů skutečně není příliš obtížné.
Vypravěč potkává několik Francouzek, pozná více podob francouzské lásky, nakonec se zamiluje, přechytračí svého vychytralého šéfa a - jak pozorují zejména jeho příbuzní na Ostrově - trochu se pofrancouzští. Například si již nedovede jako žádný Francouz představit, že by někdo krájel hlávkový salát nožem.
Nad opravdu zábavnou knihou Stephena Clarka lze jen vyslovit politování, že metla politické korektnosti vypudila zesměšňování sousedních národů někam do literárního undergroundu. Jaký lepší materiál na bestseller si lze představit, než odjet na rok pracovat do Varšavy nebo Vídně?
Merde! Rok v Paříži
Stephen Clarke Přeložil Richard Podaný Vydalo nakladatelství Albatros, Praha 2007. 264 strany.