TEPLICE Zatímco Třeboň je s výtvarníky, režiséry, animátory a vůbec všemi od AniFestu každoročně sžitá, rovněž lázeňské Teplice si na invazi filmařů ze světa zatím zvykají. Ukázaly ale dost přívětivou tvář, vhodné sály i dobrou projekční techniku a také vlídnější ceny pro ty, kdo na festivalu musí mnoho hodin denně pracovat.
Poté, co v Třeboni odezněla soutěž krátkých i celovečerních animovaných filmů české i zahraniční provenience, v Teplicích se pozornost soustředila na tvorbu studentskou, zakázkovou a dětskou včetně té, kterou skutečně vytvářejí děti. Jak se shodují profesionálové již světem protřelí, začínat s animací není nikdy dost brzy, aktivitu těch, kteří s dětmi vytvářejí jejich první filmy, tedy vítají. O lecčem svědčí i fakt, že jeden z účastníků soutěže, dvanáctiletý Yash Choksi, přiletěl s celou rodinou až z Indie.
Veškeré programy určené dětem, zejména tradiční Školičky animace, v nichž se děti učí základům animačních technik a zkoušejí si, co to znamená vytvářet film, se přesunuly do Teplic. Okamžitě zaznamenaly všeobecný zájem a naplnily sály.
Počítač: dobrý sluha může být špatný pán Někdy se řazení filmů do kategorií prolínalo a přineslo porotám trochu složitější rozhodování. Přesto se renomované osobnosti tuzemské i světové animace shodly na závěr v tom, že několik výrazných originálních snímků na festivalu k vidění bylo. Například nevybíravou nadsázkou zaujal americký, velmi originální, náročnou ruční kreslenou animací vytvořený film Billa Plymptona Idioti a andělé (Grand Prix, Cena za nejlepší celovečerní film a divácká cena města Teplic).
Nejčastější diskuse se v oblasti současné animované tvorby týkaly míry použití počítačové technologie a poměru ruční, klasické práce. Všichni ti cenami ze světových festivalů ověnčení tvůrci, kteří na AniFestu zasedali v porotách nebo byli jeho hosty, se pochopitelně shodují v tom, že nelze počítačovou animaci pominout, protože výrobu filmů urychluje, je výrazem současných lidí a řečí, jíž se dorozumívají zejména mladí. Zároveň však upozorňují, že jen technologie nestačí, v případě, že neslouží obsahu, příběhu, estetické složce, a že pokud tyto předpoklady nejsou v rovnováze, je počítačový „zázrak“ samoúčelný.
Například respektovaný tvůrce Paul Driessen (jako animátor se mj. podílel na beatlesovské Žluté ponorce), který pracuje ve Francii a Kanadě, svým „počítačově orientovaným mladým kolegům“ vzkázal: „Nejdřív se naučte rozumět filmu!“ A čestný prezident festivalu, Ital Giannalberto Bendazzi, který předpokládá, že budoucnost animace je ve stereoskopii a že zanedlouho budou všechny sály vybaveny digitálními projektory, navzdory tomu připomíná, že bez příběhu a sdělení by film byl jen technickou hříčkou.
Příjemné je zjištění, že se v mezinárodní konkurenci čeští, vesměs mladí autoři neztratili. Jejich filmy jsou vtipné i kritické, používají nadsázku, obsahují nejen nápady, ale také sdělení. Třeba Chybička se vloudí studentky Anety Kýrové (Zvláštní uznání). Vkusně si pohrává s aktuální kauzou záměny miminek a její stanovisko je překvapivě zralé.
