Jistá není ani společná deklarace. O nejspornějších otázkách se má jednat později
ANNAPOLIS/PRAHA Jedni mluví o historické příležitosti pro mír, druzí o události předem odsouzené k neúspěchu. Mezinárodní mírová konference o Blízkém východě, kterou svolal americký prezident George W. Bush, může být prvním krokem k vyřešení šest desetiletí trvajícího konfliktu mezi Izraelci a Palestinci. Pokud ale neuspěje, může křehký mírový proces na dlouhá léta pohřbít.
Bushova administrativa blízkovýchodní konflikt prvních sedm let přehlížela, v posledních měsících se ale vše změnilo - ministryně zahraničí Condoleezza Riceová jezdí do regionu skoro každý měsíc a sám Bush prohlásil, že je konflikt „osobně odhodlaný“ vyřešit. Ještě v předvečer konference se proto separátně sešel s izraelským premiérem Ehudem Olmertem i palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. Izraelští a palestinští vyjednávači si mezitím upřesňovali svá stanoviska a dohadovali se o tom, co by mělo být v případné společné deklaraci.
Dramatický průlom v dlouholetých sporech ale očekával jen málokdo. Američané plánovali původně třídenní konferenci, nakonec by se ale jednání mělo odehrát během jediného dne. Washington také zdůrazňuje, že skutečné mírové rozhovory povedou Izraelci a Palestinci až po Annapolisu - ten by se měl stát pouhým odrazovým můstkem.
„Bylo by chybou myslet si, že z těchto rozhovorů vzejde něco smysluplného. Tohle je konference, na níž se budou lidé bavit o tom, že se spolu začnou bavit. Důležité není to, co se stane v Annapolisu, ale to, co se stane potom,“ vystihl atmosféru konference bývalý palestinský vyjednávač Michael Tarazí pro televizi Al-Džazíra. Nejspornější body - tedy otázka dělení Jeruzaléma, návratu palestinských uprchlíků a vytyčení hranic - se na summitu řešit nebudou.
Ještě včera přitom ani nebylo jasné, zda se vyjednávači obou táborů dohodnou vůbec na nějakém společném dokumentu. Odpoledne se jen ozývaly hlasy o „důležitém pokroku“ v jeho přípravě. Bushův poradce pro bezpečnost Stephen Hadley řekl, že by se obě strany měly znovu zavázat k dodržování takzvané „cestovní mapy“ - tedy mezinárodního mírového plánu z roku 2003. Jeho první fázi ale nedodržela ani jedna strana - palestinské vedení nedokázalo zpacifikovat ozbrojené skupiny, Izraelci zase nepřestali s výstavbou osad na okupovaném západním břehu Jordánu.
K všeobecné skepsi přispívá i těžká pozice hlavních aktérů setkání. Olmert doma zápasí s korupčními skandály, nepopularitou vzešlou z války v Libanonu i s nejednotnou vládní koalicí. Abbás je sice palestinským prezidentem, jeho muži ale ovládají jen Západní břeh, v Gaze vládne Hamás, který jakékoliv ústupky Izraeli odmítá. Bushovi pro změnu končí mandát už za 14 měsíců a případný úspěch konference je zřejmě jedinou cestou, jak si ve světě napravit jméno poškozené válkou v Iráku.
Naději naopak vzbuzuje fakt, že na konferenci přijelo 49 států a institucí včetně dlouholetého izraelského nepřítele Sýrie. Na účasti se shodli i zástupci Ligy arabských států a chybět nebude ani Saúdská Arábie. Podle posledního průzkumu navíc konferenci podporuje 72 procent Palestinců.
