Hospicové hnutí, zaměřené na tzv. paliativní péči, nás znovu učí považovat umírání za součást života. Paliativní medicína poskytuje úlevu od bolesti a jiných svízelných symptomů. Začleňuje do péče o pacienta psychické i duchovní aspekty člověka a vytváří tolik potřebný podpůrný systém, který pomáhá rodině vyrovnat se s pacientovou nemocí a zármutkem po jeho smrti. Tváří v tvář nárokům na eutanazii razí hospicové hnutí heslo: Pomáhat v umírání ano, pomáhat k smrti ne.
Z vlastní zkušenosti dobrovolníka v jednom zařízení hospicového typu v zahraničí mohu potvrdit, že umírání je možné lidsky zvládnout. A co víc – pro doprovázející bývá tato zkušenost velmi obohacující. Stále totiž platí, že „smrt je učitelkou života“.
Tiché, ovšem nesmírně cenné působení téměř dvou desítek českých a moravských hospiců je tím správným slovem k pokusům o legalizaci eutanazie.
Vzhledem k novému pokusu o legalizaci eutanazie připomínám dlouhodobý postoj KDU-ČSL: ANO hospicům, NE eutanazii. Lidský život je vzácný dar a zaslouží si maximální ochranu od početí do přirozené smrti. Zkušenosti s legalizovanou eutanazií z nacistického Německa i zkušenosti dnešní (Nizozemsko, Belgie) navíc ukazují, že dochází k jejímu zneužívání. To je dobré mít na paměti zvláště v situaci, kdy významně narůstá počet starších lidí v populaci.
Pokud snahu liberálů i socialistů o legalizaci eutanazie skutečně vede snaha o „lidštější svět“, pak se ve zvolených nástrojích, v argumentech a očekáváních hluboce mýlí.
O autorovi| David Macek, místopředseda KDU-ČSL
