Začít musíme o rok dříve. Stačí pohled na mapu Evropy z pozdního léta 1941: prakticky celý kontinent ovládá nacistické Německo. Wehrmacht se valí do nitra Sovětského svazu takovou rychlostí, že Britové nevěří, že Stalinův režim vydrží a váhají, zda mu vůbec pomáhat dodávkami zbraní. Protektorát Čechy a Morava je v podstatě poklidnou německou provincíí.
Když na podzim přichází do Prahy Heydrich jako zastupující říšský protektor, dostává navíc český odboj těžké rány. Ztrácí spojení s Londýnem. Zatímco produkce českých zbrojovek neztenčenou měrou putuje do skladů Wehrmachtu, proud důležitých zpravodajských informací na Západ vyschnul. Československá věc je v ohrožení. Edvard Beneš a celý západní exil potřebuje rozhodnou akci. V prosinci 1941 startuje z Anglie do temnoty bombardér naložený parašutisty, aby hrozící katastrofu odvrátili.
“I v dnešním světě speciálních sil je to, co dokázali Gabčík s Kubišem, bráno jako naprosto mimořádný čin. Dodnes se speciálové útokem na Heydricha zabývají. S výcvikem, jaký parašutisté měli, s vybavením, které dostali, dokázali splnit úkol uprostřed obsazené země,” říká příslušník elitní 601. skupiny speciálních sil Armády České republiky, který operaci Anthropoid profesně zkoumal. Mimořádnou odvahu prokázali parašutisté i v posledním boji v pravoslavném chrámu sv. Mikuláše. Sedm mužů s minimálním množství munice čelilo sedmi stovkám obléhatelů dlouhé hodiny.
(Pro naše čtenáře jsme se pokusili zrekonstruovat den atentátu na R. Heydricha)
Naprosto klíčové jsou však “dozvuky” operace Anthropoid. Odhaduje se, že v reakci na atentát, při takzvané druhé heydrichiádě, nacisté zabili 2 tisíce lidí. Mimo jiné vypálili obce Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942). Zároveň úspěšný atentát vzbudil ve světě pozitivní ohlas a na jeho základě byla Brity odvolána Mnichovská dohoda a přislíbena poválečná obnova Československa v jeho „předmnichovských“ hranicích, což bylo jedním z hlavních politických cílů operace. S lehkou nadsázkou můžeme říct, že díky odvaze všech, kteří se do akce zapojili a z nichž drtivá většina zemřela dřív, než skončili rok 1942, nevedla československo-německá poválečná hranice poblíž Litoměřic.
(Lidovky.cz zmapovaly osudy lidí, kteří nezištně československým parašutistům pomáhali)