Všechno se to točilo okolo Evropských konzervativců a reformistů (ECR), což je frakce v unijním sněmu pod vedením toryů, do které spadá i ODS a polská strana Právo a spravedlnost (PiS). Skupina se dostala do vnitřních problémů - a na stránky novin -, neb jeden z jejích členů se postavil proti ostatním a v rozporu s dohodou kandidoval na místopředsedu sněmu. Protože funkci obhájil, muselo uvnitř ECR dojít k přeskupení a neúspěšný kandidát na místopředsednický post, Polák Michal Kaminski, „za odměnu“ dostal vedení frakce. Aby se rebelský tory Edward McMillan-Scott mohl stát místopředsedou parlamentu, musel si zajistit podporu u nejsilnějších frakcí; jen s hlasy ECR by nic nezmohl. Fakt, že poslanec vyhrál, znamená, že si ji zajistil. A zajistil si ji u EPP, evropských lidovců. Nepřímo to potvrdil jejich lídr Joseph Daul. Poté, co bylo McMillan-Scottovo povstání potrestáno odstavením ve frakci, Daul prohlásil, že lidovci jsou „v principu připravení“ vzít „zájemce mezi toryi“ zpět k sobě (toryové a ODS odešli od lidovců právě proto, aby založili ECR).
Co to znamená? Že i ve štrasburském parlamentu se hrají špinavé stranické hry. EPP chce ECR coby konkurenci rozložit a využila k tomu McMillan-Scottovu ctižádost. Poskytnutím útočiště pro něj vyslala jasný vzkaz dalším toryům nespokojeným s odchodem od lidovců. Domnělá jednota britských konzervativců, a ECR vůbec, tím utržila zásadní ránu. I proto, že událost vyvolala rozdělení na protichůdné tábory také u PiS a ODS.
McMillan-Scott se rozloučil útokem na Kaminského: obvinil ho z rasismu a antisemitismu. Důvodem bylo členství poslance ve straně Národní obrození Polska (NOP), kterou coby antisemitskou aktuálně vede mimo jiné CIA. Obvinění z rasismu a antisemitismu se chytly hlavní britské deníky a Kaminski po zbytek schůze nedělal nic jiného, než se bránil nařčení.
Fakta jsou tato: Kaminski byl členem NOP tři roky na střední škole, ještě za komunismu, v době, kdy NOP byla disidentská organizace mladých Poláků -takový antipionýr. Až v 90. letech se hnutí přeměnilo na politickou stranu a členská základna se výrazně zradikalizovala a posunula k nacionální pravici. V té době už v ní Kaminski dávno nebyl. Možné antisemitské výroky poslance, alespoň ty pronesené na veřejnosti, nejsou známy.
Tady se ukázalo: a) jak Západ stále ještě nemá informace o Východu a b) jak mylné zkratky jsou proto média schopná udělat.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
