Kromě klasických pracovišť, jimiž jsou ústavy etnologie v Praze nebo Brně, začaly jako houby po dešti vznikat nové univerzitní katedry sociální a kulturní antropologie: v Praze, Plzni, Pardubicích i jinde. Být antropologem je dnes prostě „in“; neotřelé náměty lákají. Folklorista, nebo antropolog? Mladí vědci, kteří vyjíždějí na terénní výzkumy, už ale hledají „exotismus“ i doma. Píší jinak. „Chytře“ a nepopisně. Oceňují výhody mezioborovosti rozkročené od sběru dat a filozofie až k beletrii. „První generace etnografů po roce 1989, kteří se již označovali jako sociální nebo kulturní antropologové, se často snažila být interpretativní, ahistorická a protievolucionistická. Byla kritická a nacionalistické národopisce tradiční venkovské kultury ztotožňovala s etnografy komunistické éry, (jenže) zatímco světová produkce hledala kompromis mezi popisem a interpretací, v ČR jsme se začali setkávat s interpretacemi bez jakýchkoli pravidel, a především bez popisu...,“ napsal trefně v Sociologickém časopisu Zdeněk Uherek, ředitel Etnologického ústavu AV ČR.
Na stránkách oborového periodika Český lid, které prvně vyšlo již v září 1891, se zase rozhořela diskuse, v níž se akademičtí „zelenáči“ Zdeněk R. Nešpor a Marek Jakoubek tázali, co je a není antropologie, potažmo etnologie a národopis. Reakce byly rozličné. Od souhlasných až po dotčené. Autoři v závěrečném příspěvku z roku 2006 píší: „Transformace českých sociálních věd po roce 1989 proběhla mírně až bezbolestně, zdá se nám, že pohříchu až příliš bezbolestně... Hlavní příčinu spatřujeme v namnoze formální přeměně naší vědecké obce, pracovišť, badatelských kolektivů i jednotlivců a jejich myšlení, jež jako by stále naplňovalo Holého metaforu ,malého českého člověka a skvělého českého národa‘.“ A tak se z folkloristů a lidopisců častokrát - a téměř přes noc - stali „antropologové“, což zní sice hodně módně, žel nijak se nezměnilo jejich výzkumné pojetí ani témata.
Společně ve slovníku Přehlíživý odpor nastupujících generací k lajblíčkům či dožínkám lze v době street artu, hudebních subkultur nebo živoucích on-line světů asi i dobře pochopit. Ale zavrhnout domácí tradice, jako to udělal antropologický časopis Cargo, jenž roku 1999 popisoval v plamenném článku národopis, folkloristiku a etnologii jakožto „deformované mody antropologie“, asi nelze. Proto se našlo řešení - a dosti české. Antropologie u nás s etnologií různě prorůstá. Příznačné je v tom i nedávné vydání Antropologického slovníku editora Jaroslava Maliny z Masarykovy univerzity, který čítá 4736 stran! V této knize se konečně všichni sešli.
O autorovi| MARTIN RYCHLÍK, Autor je reportér týdeníku EURO
