Nadine Gordimerová (1923) je jihoafrická prozaička židovského původu a od roku 1991 držitelka Nobelovy ceny za literaturu. Ve svém díle - jak v beletrii, tak v esejistice - vytvořila bezmála kroniku druhé poloviny 20. století v Jihoafrické republice.
Proslavila se hlavně romány z doby apartheidu, v nichž vypráví a kriticky rozebírá životy příslušníků středostavovské, anglicky mluvící bělošské menšiny v jihoafrickém Johannesburgu. Dva nejlepší, The Conservationist (1974) a July’s People (1981), vyšly slovensky, do češtiny byla zatím přeložena jen dvě díla, povídkový soubor Pátkova šlépěj a román Poutníci.
Mezi životem a smrtí Začni žít (Get a Life) z roku 2005 je spíš než román jakési rozkolísané lyricko-satiricko-didaktické vyprávění, které se točí kolem hrstky postav jakoby v soustředných kruzích. Pravou zápletku tu nenajdeme, děj se omezuje na sled odloučení, konfrontací a návratů různě spárovaných postav.
Ve středu pozornosti se ocitají dva manželské páry: první tvoří ekolog a bojovník za ochranu životního prostředí Paul Bannerman s manželkou, druhý Paulovi rodiče. Čtveřice prochází rodinnou krizí, již způsobila jediná událost. Paul onemocněl zhoubným nádorem a po radioterapii se sám stal zdrojem nebezpečného záření a hrozbou pro okolí.
Uchýlil se proto do rodného domu k rodičům, do karantény. Upadá do přechodného stavu, jenž není ani životem, ani smrtí. V nejistém čase doufání v dobrou zprávu se mu do přítomnosti vlamují idylické vzpomínky z dětství, zážitky z jihoafrické divočiny a obavy z katastrofické budoucnosti. Doslovný i metaforický odstup od života Paula nutí, aby přehodnotil jak své vlastní manželství, tak vztahy rodičů.
Černoši s bělošskými zvyky Do Paulova osudu autorka vepsala snad až příliš přímočaře a zjednodušeně krizi, do níž podle ní dospěla Jihoafrická republika po skončení apartheidu. V zemi přetrvávají propastné rozdíly mezi bělošskou elitou a většinou černošského obyvatelstva, které živoří v chudobě, ohrožováno násilím a epidemií AIDS.
Běloši trpí ztrátou integrity, jež se na jejich životech podepisuje citelněji než sebedůraznější morální odsudek rasové nerovnoprávnosti. Ze strachu se uzavírají v bedlivě střežených domech a autech s automatickým zamykáním a odtrhují se jak od divoké přírody země, tak od domorodých lidí, jimiž jsou obklopeni.
Nová černošská elita nedokázala nastolit spravedlivější řád, u moci si jen přivlastnila bělošské zlozvyky: ve jménu pokroku a rozvoje drancuje přírodu stavbou silnic, přehrad, jaderných reaktorů a dolů a bez nejmenších skrupulí si rozděluje kořist. Jediná naděje se skrývá ve skutečnosti, že Bannermanovi, a zejména Paul, nejsou v příběhu jen pravidlem, ale též výjimkou. Nacházejí odvahu vybočit ze zavedených pořádků, ať už z manželství, kariéry, anebo čistě bělošské společnosti.
Začni žít se vyznačuje stylistickou neuhlazeností, jež hraničí s nečitelností. Z dlouhých, místy negramatických souvětí se i při pozorné četbě vytrácí důraz a smysl. Porozumění ztěžují zkratkovitá vyjádření a prudké přechody mezi vyprávěním v nepřímé, polopřímé a přímé řeči. Tu a tam vyznívají pasáže vpisované do vědomí postav jako novinové agitky.
Anglický originál paradoxně působí, jako by šlo o odbytý překlad, český překlad jen celkem věrně sleduje originál. Dřív nebo později se čtenář nejspíš neubrání kacířské myšlence, že nevěrný překlad (či dokonce odvážný přepis!) by se četl podstatně lépe.
***
HODNOCENÍ LN ***** Nadine Gordimerová: Začni žít Přeložila Zuzana Mayerová Mladá fronta, Praha 2009, 200 s.
