* LN Poznat minulost a přitom nekopnout ani jednou pořádně do země, tak lze zjednodušeně charakterizovat nedestruktivní archeologii. Co jste tímto způsobem objevili?
Všeobecně lze říci, že velký počet nových archeologických lokalit. Tyto poznatky mění naši představu o hustotě a struktuře osídlení v pravěku a raném středověku. Nyní například víme, že od počátku mladší doby kamenné, zhruba od poloviny šestého tisíciletí před Kristem, existovala v úrodných nížinách podél hlavních českých řek poměrně hustá síť malých zemědělských osad. Vzdálenost mezi nimi činila v průměru pouze jeden až dva kilometry. Donedávna archeologie předpokládala, že pravěkých sídelních areálů bylo mnohem méně, a ohledně jejich velikosti měla někdy značně nerealistické odhady.
* LN Jak dlouho se lidé v těchto osadách zdržovali?
Víme, mimo jiné s přispěním povrchového průzkumu, že určité lokality byly osídleny po většinu období pravěku a raného středověku, případně až dodnes. Může to znamenat skutečnou nepřetržitost osídlení na mnoha místech, ale tento předpoklad nelze archeologicky přímo doložit.
* LN V čem spočívají výhody nedestruktivní archeologie?
Především umožňuje mapovat velké oblasti, což klasickým postupem pomocí odkryvů nelze. Pohled na větší celky pak dovoluje vytvářet představu o osídlení celých regionů a nalézat souvislosti mezi jednotlivými druhy areálů, například mezi rituálními středisky a zemědělskými osadami, kmenovými centry a jejich zázemím. Kromě toho se nedestruktivním metodám daří nacházet takové typy areálů a objektů, které jiným terénním metodám unikají, například pravěké železářské areály doložené pouze povrchovým výskytem železářské strusky. Třetí výhodou nedestruktivní archeologie je její šetrnost vůči památkám. To mj. znamená, že lokality lze tímto způsobem zkoumat i opakovaně.
* LN Jakých metod používáte?
Jednu skupinu tvoří metody dálkového průzkumu zahrnující analýzu družicových a leteckých fotogrammetrických snímků a pozorování krajiny z letadla. Archeologické lokality se při tomto druhu průzkumu projevují vegetačními, půdními či jinými příznaky. Do druhé skupiny patří geofyzikální metody, z nichž nejdůležitější jsou metody magnetometrické a geoelektrické. Například rozdíly v intenzitě magnetického pole nad povrchem terénu mohou ukázat i jednotlivé jamky po dřevěných sloupech pravěkých staveb, rozdíly v elektrickém odporu povrchových vrstev mohou lokalizovat kamenné zdivo, radar může odhalit podzemní dutiny. Do další skupiny patří povrchový průzkum antropogenních tvarů reliéfu, například valů, mohyl, pozůstatků těžby, středověkých mezí... a povrchový sběr artefaktů z rozoraných podpovrchových objektů. Používají se také detektory kovů, provádějí se mikrovrypy a různé druhy vrtů, ale také se studují staré mapy a analyzují vlastnosti krajiny pomocí počítače.
* LN V knize Nedestruktivní archeologie, kterou vydala Academia, se zmiňujete o objevu nových typů pravěkých staveb. O co konkrétně jde?
Díky letecké archeologii se například podařilo objevit pohřební areály z časné doby laténské, z pátého století před Kristem, charakteristické čtvercovým ohrazením. Dále se podařilo objevit rozsáhlé rituální areály vymezené příkopy z pozdní doby kamenné. Jejich stáří se pohybuje okolo šesti tisíc let. Do 90. let minulého století jsme o nich nevěděli, protože možnost použít letadlo k archeologickému průzkumu byla za komunismu vyloučena.
* LN Nedestruktivní archeologie vypadá jako ideální metoda. Poskytuje celkový pohled na krajinu, je šetrná k nalezištím...] Jsou případy, kdy nedestruktivní archeologie selhává nebo ji nelze vůbec použít?
Samozřejmě. Letecká prospekce například musí počkat na vhodné období roku a obecně funguje tím lépe, čím je rok méně bohatý na srážky. Na štěrkopískových terasách je vidět řádově více objektů než na jiném druhu podloží. Rovněž využití geofyzikálních postupů má svoje meze. Magnetické pole třeba nelze měřit v místech, kde jsou pod povrchem elektrické rozvody a potrubí, nebo v okolí stožárů vysokého napětí. Ovšem hlavním omezením většiny nedestruktivních metod je nepřesné datování zjištěných objektů. Jejich stáří je zpravidla možné jen odvodit z jejich tvaru nebo odhadnout podle zlomků předmětů nalezených na povrchu.
* LN Kombinuje se někdy nedestruktivní archeologie s tradičním „kopáním“?
Určitě, a právě pak je terénní práce nejefektivnější. Modelovou ukázkou propojení obou postupů může být výzkum Archeologického ústavu na nalezišti v Klech u Mělníka. Při leteckém průzkumu jsme zde zachytili dva mohutné příkopy a palisádu vymezující nízkou ostrožnu nad nivou Labe. Geofyzikální měření na povrchu nález potvrdila a příkopy jsme dohledali také na dalších parcelách. Povrchové sběry pak doložily osídlení lokality v různých obdobích pravěku. Přesné stáří samotného ohrazeného areálu jsme určili teprve malým odkryvem, úzkou sondou přes příkopy. Díky nálezům keramiky v jednom z příkopů jsme nakonec zjistili, že areál patří k nemnohým dosud známým českým lokalitám tzv. michelsberské kultury z počátku pozdní doby kamenné. Tedy okolo čtyř tisíc let před Kristem.
***
Martin Kuna (* 1954)
* Zástupce ředitele Archeologického ústavu AV ČR * Vedoucí projektu Archeologická databáze Čech, Digitální archiv české archeologie a dalších, vedoucí záchranného archeologického výzkumu v Roztokách u Prahy * Specializace: archeologická teorie a metoda, nedestruktivní metody terénního výzkumu, archeologická predikce, geografické informační systémy ved
