Čtyřicáté výročí palácové revoluce, během které se v dubnu 1969 do čela komunistické strany prodral Gustáv Husák, vyvolalo vlnu zájmu o tuto pozoruhodnou osobnost československých dějin. Z fejetonů, komentářů i biografických črt, které se v českém tisku objevily, jsme se však o muži, který se stal symbolem „normalizace“, příliš mnoho nového nedozvěděli. Husák zůstává dodnes enigmatickou postavou.
Nejzajímavějším příspěvkem byl dokumentární film Roberta Sedláčka a Michala Kubala V hlavní roli Gustáv Husák. Jeho hvězdou se nestal unaveně vypadající a z cesty mluvící Gorbačov, ale racionální a vitální Štrougal. Bývalý ministr vnitra a premiér je zřejmě posledním vysokým politikem minulého režimu, od něhož můžeme očekávat svědectví, které někam posune náš obraz politiky tehdejší doby.
V jednom okamžiku Štrougal filmaře zaskočí „otázkou, kterou vy mi nekladete, ale kterou já si kladu: proč Husák nepožádal Gorbačova o stažení sovětských vojsk“. Vskutku ale mohl Husák něco takového v polovině 80. let udělat? Normalizační status quo přece stál na tezi, že sovětská invaze v roce 1968 byla „bratrskou pomocí“ a všichni, kdo měli k této interpretaci výhrady, skončili v „propadlišti dějin“. Po stažení sovětských vojsk by logicky musely následovat další reformy až po rehabilitaci Dubčeka. Něco takového by ale Husák politicky nemohl přežít, což jako starý machiavelista dobře věděl.
Husákovo dědictví je i dvacet let po jeho abdikaci živé. U každého politika, kterému je více než 40, nás na prvním místě zajímá, zda byl před rokem 1989 v KSČ. Jsme posedlí „starými strukturami“, někdy ale zcela nemístně. V rozhovoru pro HN (17. 4.) Mirek Topolánek na otázku, zda mu vadí členství Jana Fischera v KSČ, říká, že ještě dnes je na ministerstvu zahraničí „většina lidí“, kteří studovali diplomacii v Moskvě. Jde o nesmysl, česká diplomacie se po roce 1989 obměnila nejvíce ze všech postkomunistických zemí (nepočítámeli NDR). V roce 2000 publikovaly LN nepřesný seznam absolventů MGIMO a dalších sovětských škol na MZV. Šlo o 72 lidí, mnozí z nich tam již dnes nejsou. Na MZV přitom působí 1067 diplomatů, takže „většina“ = 6,7 %.
O autorovi| Petr Zídek, petr.zidek@lidovky.cz
