BRATISLAVA/PRAHA Slovenský štát, který byl vyhlášen právě před sedmdesáti lety, není dodnes částí Slováků vnímán negativně.
Mezi argumenty jeho zastánců, z nichž drtivá část se vyskytuje ve stranách dnešní Ficovy vládní koalice, je i to, že pro mnoho Slováků znamenal jeho vznik ekonomický vzestup. A v tehdejší válečné Evropě zajišťoval až téměř do konce války na tehdejší poměry blahobyt.
Jedním ze zdrojů materiálního vzestupu Slováků byla vedle zabavení části českého majetku (větší část si přivlastnily nacistické koncerny) i arizace židovského majetku. Po ní následovalo předání drtivé většiny slovenských Židů do rukou nacistům a jejich smrt ve vyhlazovacích táborech.
Minulou vládní koalicí Mikuláše Dzurindy založený Ústav paměti národa (ÚPN) dostal za úkol zkoumat a zveřejňovat dokumenty týkající se nejen období komunistického režimu v letech 1948–1989, ale také Slovenské republiky z let 1939–1945.
Díky práci ústavu si dnes Slováci mohou na internetu přečíst nejen seznamy agentů StB, ale také arizovaného majetku a „arizátorů“. To byly osoby, které za války nabyly nejdříve jako nucení správci a poté (většinou po deportaci Židů do koncentračních táborů) i definitivně za symbolickou cenu židovské majetky. V rámci válečného Slovenska tvořili Židé pouhých 4,4 % procenta obyvatelstva, ale vlastnili 40 % národního bohatství. Vedle velkých firem se jednalo především o obchody, kavárny a dílny. Obrat židovských podniků byl v roce 1940 přes miliardu slovenských korun. Arizace pro mnoho Slováků, často šlo o činitele Hlinkových gard a vládnoucích luďáků, znamenala okamžitý zisk bohatství.
Arizátor zaplatil za podnik či obchod sumu, která byla zlomkem hodnoty, a ta šla navíc na vázaný účet, tedy státu. Z peněz za arizaci pak Bratislava financovala i transporty Židů do vyhlazovacích táborů. Velká část židovského majetku, který tvořily obchody a dílny, se však likvidovala. Užitek z toho ale měli lokální slovenští konkurenti. Kolik arizátorů má dodnes židovský majetek?
Zatímco na internetové adrese ÚPN www.upn.gov.sk/arizacie/ si dnes může každý přečíst, že například židovský obchod s módním zbožím Samuel Bäcka v Bratislavě arizoval Vojtěch Kaniš, zůstává otázkou, kolik arizátorů a jejich potomků dodnes takto získaný majetek vlastní, či ho dokonce dostali zpět v restituci po roce 1989.
Na jeden takový případ upozornil deník Sme, který zjistil, že předseda bratislavské organizace vládní strany Směr Martin Glváč vlastní v Pezinku dům, který jeho děd za války získal arizací od Maxe Kohna. Ten před deportací do koncentračního tábora v září roku 1944 spáchal sebevraždu.
Po roce 1989 žádala dcera Maxe Kohna Judita o vrácení domu. „Bylo to velké svinstvo, nedostali jsme ani korunu,“ řekla deníku Sme.
Kolik je takových případů, jako je ten Glváčův, není zatím známo. ÚPN v současnosti sestavuje jejich seznam, který chce také zveřejnit na internetu.
