Vzduchové hmoty jsou velké objemy vzduchu, jejichž horizontální rozměry dosahují řádově tisíce kilometrů. Vznikají v oblastech, kde má zemský povrch podobné vlastnosti na velké ploše (oceány, rozlehlé části souše, zamrzlý oceán apod.). Většinou se tyto oblasti překrývají s oblastmi tlakových výší, protože právě tam má vzduch možnost dostatečně dlouho setrvávat na stejném místě, kdežto v oblastech tlakových níží převládá dynamičtější charakter počasí.
Každá vzduchová hmota se vyznačuje specifickými fyzikálními vlastnostmi, jako je teplota, vlhkost, teplotní zvrstvení nebo dohlednost. Tyto charakteristiky jsou si v jedné vzduchové hmotě podobné, naproti tomu i ve dvou sousedních hmotách mohou být velmi rozdílné. Čím větší rozdíly, tím bouřlivější projevy počasí pak vznikají na jejich rozhraní, kterému říkáme atmosférická fronta.
Podle ohniska vzniku rozeznáváme čtyři hlavní typy vzduchových hmot: vzduch arktický/antarktický, polární, tropický a rovníkový. Podle toho, zda nabývá své vlastnosti nad pevninou nebo nad oceány, ještě rozlišujeme vzduch pevninský a mořský. Mořský vzduch se liší od pevninského zejména větší vlhkostí a menšími teplotními rozdíly během roku.
Pokud se určitá hmota přesune nad jiné území, začíná přijímat jeho vlastnosti a mluvíme o její transformaci. Tou může být ohřívání, ochlazení, nabytí vlhkosti apod. Česko se občas dočká i proudění z tropů Ve střední Evropě se běžně vyskytuje polární vzduch. Jeho název je trochu zavádějící, pochází totiž z dob, kdy se ještě nerozlišoval samostatně arktický vzduch. V dnešní době se o něm častěji mluví jako o vzduchu mírných šířek. Nejčastěji zde máme pevninský podtyp, který vzniká v oblastech tlakových výší nebo transformací arktického, tropického či mořského polárního vzduchu. V zimě v něm mohou díky nočním vyjasněním teploty klesat hluboko pod bod mrazu. Mořský podtyp vzniká v zimě v severní Americe a putuje přes Atlantský oceán, kde nabývá vlhkosti, v létě se pak rodí nad samotným Atlantikem. Při severozápadním proudění se dostává do střední Evropy, v zimě přináší spíše oteplení, v létě ochlazení a v obou případech oblačné a přeháňkové počasí.
Někdy k nám může pronikat i tropický vzduch. Mořský podtyp k nám proudí ze Středozemního moře nebo z Atlantiku zhruba od Azorských ostrovů. Je teplý, je v něm hodně vlhkosti a špatná dohlednost. V zimě přináší oblevy, často v něm vznikají mlhy a nízká oblačnost. Pevninský podtyp k nám v zimě proudí ze severní Afriky a z Turecka, v létě nejčastěji z jihovýchodní Evropy. Je opět velmi teplý, ale suchý, dohlednosti jsou v něm většinou velmi špatné díky velkému obsahu prachových a písečných částeček.
Naopak velkou průzračností atmosféry a nízkými teplotami se vyznačuje arktický vzduch. Mořský k nám proniká ze severního Atlantiku, přináší ochlazení a přeháňky, od podzimu do jara většinou sněhové. Pevninský vzduch pochází nejčastěji ze severního Ruska a přilehlého zamrzlého oceánu, je suchý a vždy přináší výrazné ochlazení.
