Takovým příkladem je návrh „Arktické politiky“ EU z konce loňska a hlasování europoslanců na totéž téma. Zatím nic konkrétního a nic urgentního, co by mělo plnit zpravodajské stránky. Že však nejde o čirou bláznivost, na to teď upozornily plynová krize a norská státní tajemnice Elisabeth Walaasová, která se mihla Bruselem. Jak známo, Arktida má skrývat obrovská naleziště nerostného bohatství. A jak také známo, území věčného ledu se v posledních letech mění: ledovce tají, mizí kerná pole, stoupá hladina oceánu. To s sebou nese otevření nových námořních cest či větší dostupnost nerostných nalezišť. A také spor, co je čí.
Všechny arktické státy souhlasí, že na regulaci den co den se obnažujícího nového teritoria postačí stávající konvence a smlouvy o námořním právu. Jak ale upozornila norská politička, USA dosud neratifikovaly konvenci OSN o námořním právu z roku 1982, „což nabízí prostor k divokému přístupu“ k neméně divokému území. Kanada a USA se pak dostaly do konfliktu o to, zda takzvaná Severozápadní námořní cesta spadá ještě do území kanadských národních vod anebo je už mezinárodní úžinou. Rozdíl je na snadě: v prvním případě by plavba a ulovené/vytěžené bohatství podléhaly kanadským zákonům, ve druhém mezinárodní jurisdikci. Nejde o maličkost: jak se cesta otevře, námořní společnosti ze všech koutů světa ji začnou hojně využívat. Norům dělá vrásky na čele i Rusko. Jednak mají obavy, podpořené událostmi z minulých let, že si Rusové budou Arktidu přivlastňovat a drancovat její bohatství způsobem, jaký poškodí tamní životní prostředí – ohrozí i tuny ryb, které by patřily jinému státu, vyhubí poslední polární medvědy apod. Proto nejen Norsko, ale právě i evropští poslanci loni vyzvali svět, by se dohodl na smlouvě chránící území Arktidy.
Brusel zase na popud národních vlád volá po účasti na regulaci budoucích námořních tras, protože ačkoli členy klíčové Arktické rady jsou ze států EU jen Finsko, Dánsko a Švédsko, lodě plující severní cestou budou mít zcela určitě vlajky i jiných členských zemí.
Vidíte, není to čirá bláznivost.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
