Asi poslední odvaz Jacka a Meg

O The White Stripes nebylo poslední dobou slyšet. Jejich nové koncertní album možná představuje tečku za jejich diskografií. Byla by to škoda. Na druhou stranu těžko si představit adekvátnější konec. Hudba kapel, jež se stihly proslavit, se někdy jako by přizpůsobuje prostorám, ve kterých je na turné hraná. Místo samozřejmé špíny a uválenosti zaplivaného klubu nastupuje chic z rockerského butiku, naleštěná iluze syrovosti pro halu plnou dobře oblečených lidí, kteří za lístky vyplázli menší jmění.

Detroitské duo The White Stripes to za léta svojí existence dotáhlo hodně daleko. Jack a Meg Whiteovi prodali kvanta desek, zajímaly se o ně barevné magazíny, nápěv jejich hitu Seven Nations Army se stal samozřejmou součástí koloritu velkých fotbalových utkání (nánananananááánáááá). I po tom všem si však jejich hudba uchovala kouzlo, na něž utáhli svoje první posluchače.

Deska a film Under The Great White Northern Lights zachycuje jejich kanadské turné zpřed tří let. Ta šňůra skončila předčasně kvůli psychickým problémům bubenice Meg Whiteové. Frontman a autor písní dua Jack White od té doby přebíhá mezi různými projekty. Z nahrávky ale žádná předzvěst potíží slyšet není, The White Stripes před davy nadšených a spolu zpívajících Kanaďanů projevují tu pro ně nejcharakterističtější schopnost – být zároveň suverénní a ve všech smyslech toho slova neumělí. Tedy skuteční a přirození a zároveň nepředstírající nějakou virtuozitu. Ještě pořád je v nich možné vidět impulzivní kluka a holku, kteří povlávají za poryvy energie, jež z nich samovolně prýští, občas to taktak stíhají, neztrácejí přitom uvolněnost a sebevědomí. Jack White cvičí s kytarou, loudí z ní tak akorát syrové a rozskřípané zvuky, zpívá s intenzitou ječícího šamana a pobaveným nadhledem pouťového baviče, Meg Whiteová vytlouká do soupravy neandrtálské rytmy. Tahle dáma, která možná nemá rysy hollywoodské fatální krásky, strčí do kapsy všechny ty hvězdičky, co zaměstnávají štáby poradců, co jim pomáhají být sexy.

Zaznamenávané turné se konalo po vydání alba Icky Thump, na němž dvojice párkrát rozšířila svoji tradičně minimální instrumentaci – i na Under The Great White Northern Lights se párkrát ozvou dudy nebo přiměřeně těžkou rukou obsluhované klávesy. Starší hity i tehdejší novinky na desce nicméně splývají do spojitého a nepolevujícího proudu primárního kraválu, který se může občas ztišit – vždycky to ale je tenzí přeplněný klid před bouří.

Hudba The White Stripes je svým způsobem archaická – už obsazení kytara bicí odkazuje k bluesovým zapadákům v deltě Mississippi, je v ní slyšet tvrdý rock i lidové americké písničkaření. Možná proto se dvojice tak chytla – v době, kdy pop music tíhla k odlidštěné počítačové perfekci, ji The White Stripes pomohli vrátit na zem.

The White Stripes: Under The Great White Northern Lights CD a DVD vydává Warner Music

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.