Trh má brzy obohatit černobílý kalendář, v němž se objeví umělecké akty atletů pražského Olympu.
„Vím, že před lety přišli s podobným nápadem atleti Dukly, ale naše fotografie jsou opravdu umělecké, dělaly se v ateliéru,“ říká trenér Olympu Luděk Svoboda, duchovní otec projektu. „Myslím, že se to povedlo. Dokonce mi říkal můj známý, profesor z umělecké školy, že naše fotografie jsou na úrovni světové špičky,“ podotýká.
Během podzimu se projektu ujal Richard Navara, bývalý úspěšný koulař s osobním rekordem 20,60 metru, v osmdesátých letech „dvojka“ za Remigiem Machurou starším a trojnásobný účastník halového mistrovství Evropy, který se před třemi roky dal na dráhu profesionálního fotografa.
„Bylo to náročné, v ateliéru jsme na fotografiích pracovali čtyři dny, atleti měli zabíračku,“ říká Navara. Cožpak atleti nejsou trénovaní? „Trénovaní jsou, ale když má někdo dvě a půl hodiny vydržet v nějakých pozicích, tak je to něco úplně jiného. Byla to pro ně taková izometrická cvičení, kdy máte pořád zaťaté svaly,“ přibližuje.
Vedle vícebojaře Josefa Karase, překážkáře Petra Svobody a sprintera Libora Žilky se fotografování zúčastnily také dvě členky Svobodovy skupiny, sprinterky Iveta Mazáčová a Martina Dostálová.
Bylo třeba je přemlouvat?
„Chvíli to trvalo, ale pak řekly, že do toho půjdou,“ líčí trenér Svoboda. „Řekly jsme to přesně po týdnu, nebylo to jednoduché. Věděly jsme, že reakce našeho okolí mohou být kladné, ale i záporné, takže jsme to musely probrat. Ale je to pro dobrou věc, zimní pobyt v teple je pro atlety nenahraditelný,“ ví Dostálová.
Erotika? Jak pro koho
Pro někoho jsou akty erotika. „Myslím, že erotika z našich fotografií nekouká. Je to o kráse lidského těla, což může přinést i atletický trénink,“ myslí si Navara.
Ani Čechokanaďan Karas si nemyslí, že by šlo o erotiku. „Je v tom spíš nevinnost, erotické ty snímky mohou být jen lehounce. Jsme tam tak, jak nás bůh stvořil, nikdo se přece nenarodil oblečený. A dívky dávají kalendáři příjemnější nádech, víc citu,“ má jasno.
