Značka Ferrari má zvláštní kouzlo, které vám v okamžiku, kdy držíte v ruce drobný červený klíček a blížíte se k zaparkovanému vozu, silně rozbuší srdce. Když se vám tento zážitek poštěstí na dvorku před samotnou branou do továrny v italském Maranellu, kde Ferrari sídlí, je vzrušení ještě větší.
Po otevření lehkých dveří Ferrari 430 Scuderia (italsky „tým“) vás upoutají nejen výrazně tvarovaná sedadla s otvory pro závodní bezpečnostní pásy, ale také odhalená hliníková nosná struktura vozu. Nikde žádné kryty nebo tlumící materiály - jen viditelné svary. Výplně dveří jsou jednoduché - tvoří je jeden panel z karbonu. Útulnost zajišťuje pouze přístrojová deska, která je v našem testovacím autě potažena alcantarou. Musím ale přiznat, že to jsou detaily, kterých jsem si všiml až na zpáteční cestě, protože po usednutí do auta jsem si v záplavě adrenalinu neuvědomil nic jiného než vynikající volant s červeným přepínačem a za ním umístěný žlutý otáčkoměr.
Vůz, do něhož usedám, měl premiéru na letošním frankfurtském autosalonu a je postaven jako ještě sportovnější verze klasického osmiválcového modelu Ferrari F430. Zachovává si tedy jeho koncepci s motorem 4,3 V8 uprostřed a pohonem zadních kol. Cílem vývoje sportovní verze bylo maximální možné snížení výkonové hmotnosti, která je na rozdíl od samotného výkonu motoru skutečným ukazatelem dynamického potenciálu.
To se také povedlo: Scuderia je o 100 kg lehčí a 20 koní výkonnější než její výchozí model.
Vzhůru do hor
Testovací trasa měří přes 120 kilometrů a zavede mě na úzké horské silničky v okolí Maranella. Takže hurá na věc. Zapínám zapalování, tlačím na brzdový pedál a přitahuji obě řadicí páčky sekvenční převodovky k sobě - tím se řadí neutrál. Poté mačkám červené tlačítko vlevo na volantu. Studený motor naskočí do naléhavého a povzbudivého volnoběhu. Přitahuji pravou řadicí páčku a jemně přidávám plyn. Auto se zcela plynule rozjíždí.
Jízda po široké příměstské silnici je překvapivě snadná. Je samozřejmě cítit, že Scuderia je tvrdě odpruženým a rychle reagujícím sportovním vozem, avšak jízda není o nic méně agresivní, než řekněme například v Lotusu Exige nebo Porsche 911 GT3. Potenciál auta, nebo spíše jen jeho ústrojí pohonu, se odhaluje na jedné z rovinek.
Otáčím kolečko Manettino do režimu Race, při zařazené dvojce mačkám plynový pedál k hliníkové podlaze. Auto vyrazí vpřed. Nárůst výkonu je divoký, ale přesto plynulý, nicméně kolem pěti tisíc otáček se pohyb ukazatele otáčkoměru ještě zrychlí. Na zmiňovanou dvojku ji nejste schopni ani zachytit, takže budete vděčni za pětici diod umístěných v horní části věnce volantu. Po chvíli si na ně zvyknete a budete řadit pouze podle toho, jak se postupně s každými pěti stovkami přibývajících otáček rozsvěcují.
Motor překonává osmitisícovou hranici, je čas řadit. Stačí jemný pohyb páčkou řazení a tomu, co nastane, se nechce věřit. Místo přerušení výkonu při řazení dojde jen k mechanické kovové ráně někde vzadu a škubnutí. Takřka nezaznamenáte přerušení v dodávce výkonu. Totéž se s téměř stejnou agresivitou opakuje na trojku, čtyřku i pětku.
Mezi šesti tisíci a maximem otáček (8640 min-1) je navíc kabina naplněna hrozivým zvukem, jehož zdroj je od vašich zad vzdálen pouhých dvacet centimetrů. Právě neskutečný jekot a řev motoru jsou dalšími vlastnostmi, které zvyšují emoce při jízdě.
Brzdění je určitým překvapením. Keramické brzdy, které při jízdě po městě o zpomalování snad ani nevěděly, byly prochladlé. Měly proto poněkud méně ostrý nástup, než by člověk čekal. Až po chvíli, kdy se zahřály, byl jejich účinek mimořádný.
Na tuto vlastnost je potřeba být v následujících klikatých pasážích připraven...
Jako dobře padnoucí oblek
Na poměrně úzkých silničkách v kopcovitém terénu je potřeba stisknout tlačítko Soft, a tím změkčit nastavení podvozku. Až potom se Scuderia na poměrně hrbolatých cestách zklidní a přestane odskakovat. Možnost změkčení elektronicky řízených tlumičů navrhl Michael Schumacher po svezení na Severní smyčce okruhu Nürburgring. Ten se ostatně podílel také na celkovém naladění modelu 430 Scuderia.
Spojení vysokého výkonu a nízké hmotnosti je na této silnici fascinující. Scuderia vyniká skutečně mimořádnou obratností a přesností ovládání. Jednotlivé ovládací prvky tohoto auta jsou tak sladěné, že spíše než jako samostatné řízení, řazení, brzdění a motor cítíte auto jako celek. Působí, jako byste ho měli oblečený, jako dobře padnoucí oblek.
Díky tomu dostává jízda úplně jiný náboj. V tomto Ferrari se řízení stává zcela přirozenou činností a auto vnímáte jako jakési prodloužení nervových zakončení svého těla. V zatáčkách máte pocit, že cítíte každý kamínek na silnici, a ztrátu trakce předních kol poznáte ještě před tím, než nastane. V zatáčkách přesně poznáte ještě dostupnou kombinaci zatáčení a brzdění tak, abyste využili celý potenciál pneumatik. Je až překvapivé, jak snadno se s tímto nekompromisním autem dostanete k jeho limitům, které jasně cítíte, ačkoli jsou velmi vysoko.
Svezení s Ferrari 430 Scuderia je mimořádným zážitkem nejen díky již několikrát zmiňované kombinaci nízké hmotnosti a výkonného atmosférického motoru, ale také díky jeho elektronice. Právě ta totiž umožňuje v relativním bezpečí využít veškerý nabízený potenciál. Ferrari pro tento vůz použilo kombinaci diferenciálu s elektronicky řízenou svorností a zároveň unikátního prediktivního stabilizačního systému. Ten nepracuje jako konvenční systémy, které zasahují, až když dojde k nestabilnímu chování. Systém CTS u Ferrari neustále propočítává nabízenou trakci a podle ní určuje výkon motoru, který putuje ke kolům. Ve výsledku jednoduše přidáte plyn a elektronika zajistí nejrychlejší možnou akceleraci. Vše funguje jako v F1. Ferrari udává, že oproti konvenčnějším systémům je elektronika Scuderie schopna zajistit o 40 procent rychlejší výjezdy ze zatáček.
Elektronika z F1
Vůz 430 Scuderia je ztělesněním Ferrari. Je to nejostřejší model v současné nabídce svého výrobce. O jeho dynamice a kvalitách svědčí i fakt, že například na testovacím okruhu Fiorano dosáhl stejného času jako před pěti roky supersportovní Ferrari Enzo s dvanáctiválcovým motorem.
Než se jím svezl, myslel jsem si, že se jedná o vůz zaměřený na závodní okruh a jeho použití na běžných silnicích bude spíše nepříjemné. Opak je ale pravdou. Scuderia byla náramně rychlá i na běžných úzkých a ne zcela hladkých silničkách - tedy v místech, pro něž většina automobilových nadšenců považuje za nejlepší nářadí Subaru Impreza STI a Mitsubishi Lancer Evo.
Ferrari se podařilo postavit auto, které by zřejmě nikdo jiný vyrobit nemohl. Použilo v něm totiž technologie, tedy zejména elektroniku, přímo odvozené z formule 1. A to je věc, kterou žádná jiná značka udělat nemůže. Lépe řečeno může, avšak Hondě, Toyotě, Renaultu nebo BMW by to zákazníci nebyli ochotni zaplatit.
***
Ferrari 430 Scuderia
Koncepce: 2místné, 2dveřové sportovní kupé s motorem uloženým podélně uprostřed a pohonem zadních kol, rozměry 4512 x 1923 x 1199 mm, rozvor 2600 mm, pohot. hmotnost 1250 kg, zav. prostor 250 l Motor zážehový V8, 4308 cm3 Výkon 375 kW (510 k) při 8500 min-1 Točivý moment 470 N.m při 5250 min-1 Převodovka 6M sekvenční Zrychlení 0-100 km/h 3,6 s Zrychlení 0-200 km/h 11,6 s Nejvyšší rychlost 320 km/h Komb. spotřeba 15,7 l/100 km Cena 5,4 mil. Kč Klady: elektronika podvozku, citlivost a reakce, rychlost řazení, síla motoru, image Zápory: klouzavá podlaha pod pedály, omezenější komfort
