24. října 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Systémové riziko. Babiš je pro ostatní hrozbou, říká ústavní právník Kysela

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 117Diskuse
Předseda hnutí odmítl, že by zval lídry ostatních stran k sobě do Průhonic. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Předseda hnutí odmítl, že by zval lídry ostatních stran k sobě do Průhonic. | foto:  Petr Topič, MAFRA

PRAHA Koalice dvou subjektů s ­většinou 103 hlasů je z ­teoretického hlediska ideální, hodnotí možnou vládu hnutí ANO a ODS profesor ústavního práva Jan Kysela. Shoda se však bude hledat těžko. „V ANO totiž ostatní strany nevidí klasické středové uskupení, ale systémové riziko,“ říká v ­rozhovoru pro LN.

LN: Lze výsledky voleb shrnout tak, že bez hnutí ANO stabilní vláda nevznikne a koalice „Antibabiš“ není reálná?
Mluvíme-li o většinové vládě, tak je krajně nepravděpodobné, aby se dalších šest až osm stran domluvilo na společném programu. Slučovalo by se neslučitelné. První dva pokusy na jmenování premiéra má v rukou prezident. Miloš Zeman již řekl, že první pokus využije ke jmenování Andreje Babiše. 

Ptejte se profesora ústavního práva Jana Kysely

Poslanci na nadcházející volební období jsou zvoleni, sněmovna ale bude svolána až za necelé čtyři týdny. Prezident Miloš Zeman totiž hodlá využít maximální lhůtu, aby politické subjekty měly dostatek času na diskuzi nad obsazením celého předsednictva dolní komory. Minimálně do druhé poloviny listopadu tak bude v zemi stále vládnout kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD). Co se do té doby bude dít a jak do sestavení nové vlády může promluvit samotný prezident? Ptejte se ústavního právníka Jan Kysely, odpovídat na dotazy čtenářů bude v úterý v 10:30.

Ptát se můžete zde.

Jan Kysela, expert na ústavní právo.

Jan Kysela, expert na ústavní právo.

Je tedy jisté, že Babiš bude premiérem?
Prezident nemá důvod změnit to, co opakovaně říkal. Hnutí ANO vyhrálo volby, a to velmi výrazně. Bylo by tedy zvláštní, kdyby nebylo osloveno k vedení vlády. Prezident by ale mohl dát ANO najevo, že není úplně ideální, aby ze svého středu nominovalo na premiéra někoho, kdo má problém typu trestního stíhání, byť dočasně přerušeného. Prezident však nepůsobí dojmem, že by mu to vadilo, takže zřejmě opravdu pověří vedením rozhovorů Andreje Babiše. Pokud během příštích týdnů podporu pro jím vedenou vládu nezíská, nedávalo by smysl, aby byl premiérem. Přesto vzhledem ke vztahu obou pánů soudím, že i kdyby Babiš tu většinu nesehnal, Zeman by jej stejně jmenoval.

Premiérem by tedy měl být jmenován jen člověk, který má přislíbenou většinu pro vyslovení důvěry ve sněmovně?
Nutně to tak být nemusí, vlád s ­problematickou většinou ve sněmovně jsme měli po roce 1992 celou řadu. Druhé vládě Václava Klause v roce 1996 umožnili získání důvěry poslanci ČSSD, když odešli ze sálu, což se o dva roky později zopakovalo při vládě Miloše Zemana, ovšem už na širším základě opoziční smlouvy. První vláda Mirka Topolánka v roce 2006 ani vláda Jiřího Rusnoka v ­roce 2013 naopak důvěru nezískala. V druhém případě vládu prezident Zeman jmenoval, přestože politické strany dávaly jasně najevo, že preferují jiné řešení.

Aktuálně se mluví o jednobarevné menšinové vládě ANO po vzoru první Topolánkovy. Pokud by důvěru nezískala, jak dlouho by mohla fungovat?
Ústava lhůty nestanoví. Předpokládá však, že vládne plnohodnotný kabinet s důvěrou Poslanecké sněmovny a vše ostatní je výjimka. A každá výjimka má mít co nejkratší trvání. Pokud by vláda v­ prvním pokusu nezískala důvěru, je povinna podat demisi a je na prezidentovi, aby bezodkladně začal řešit, aby jeho druhý pokus byl úspěšný. Měl by se ptát, proč vláda neuspěla, a hledat nové uspořádání se šancí na úspěch. Rozhodně není dobré otálet, nebo dokonce být nečinný. Naopak by měl politické strany motivovat a ­vést ke shodě. To vše ale předpokládá, že prezident přistupuje k­ ústavě s vědomím, že jeho rolí je garantovat stabilní vládnutí a­ ústavní stroj promazávat, nikoli zastavovat a podrývat.

Rusnokova vláda ale pracovala dlouho, ač důvěru nikdy nezískala. Prezident to neřešil a­ žádné jiné aranžmá nehledal.
A také to bylo až do letošního jara považováno za nejhrubší prohřešek Miloše Zemana proti ústavě. V menší míře to, že vládu instaloval, ale zejména to, že ji udržoval při životě bez důvěry dlouhé měsíce, a to dokonce i po volbách do Poslanecké sněmovny.

Pokud by tedy Miloš Zeman „držel“ delší dobu jednobarevnou vládu ANO bez důvěry, bylo by to protiústavní?
Přesně tak. Prezident nesmí udržovat při životě vládu, kterou sněmovna odmítla. Jeho úkolem v takové situaci je, aby hledal jinou. Pokud toho není schopen, tak dostane šanci předseda Poslanecké sněmovny. Pokud ani on neuspěje, sněmovna se rozpustí a­ vyhlásí se předčasné volby.

Pokud by Babiš na pozici premiéra nebyl přijatelný, hovoří se o modelu Kaczyński podle šéfa polské vládní strany Právo a spravedlnost. Ten je ale jen řadovým poslancem a ve vládě sedí jemu loajální lidé. V­ čem by to bylo problematické?
Moc má být tam, kde ji ústava předvídá – ve sněmovně, v Senátu, ve vládě, na Hradě… Pokud klíčový politický hráč stojí mimo ně, tak je netransparentní a hlavně nenese odpovědnost. Tu nesou ti, kteří sice sedí v oficiálních orgánech, ale nemají samostatnou vůli a pouze následují něčí příkazy. Z právního hlediska nelze nikoho nutit, aby příkazy poslouchal, ale z hlediska politického systému by měla být moc propojená s odpovědností za její výkon.

Nakolik byste souhlasil s argumentem ODS, že ANO rovná se Andrej Babiš, a je tudíž jedno, co tam je za konkrétní osoby a kdo by byl premiérem?
To je sice hodně subjektivní, ale zdá se mi, že hnutí ANO nikdy nedělalo moc pro to, aby tuto představu rozbilo. Ostatně když jsem v sobotu sledoval jedno z­ vyjádření pana Faltýnka, tak se mi zdá, že on sám klade rovnítko mezi pana Babiše a hnutí s tím, že je přece lidé volí kvůli panu Babišovi. To nedovedu posoudit, ale postavení Andreje Babiše je unikátní – zakladatel, mecenáš a bývalý či současný zaměstnavatel řady politiků hnutí. Navíc člověk se silnou vůlí, jehož formální postavení bylo posíleno nedávnou změnou stanov. Je unikátní, že poslední slovo třeba při tvorbě kandidátek nemá vrcholný kolegiální orgán, ale samotný předseda. ANO je velice specifické právě tím, že je u něj přítomný vůdcovský prvek a funguje výrazně odlišně od ostatních politických stran.

Nejvíce se skloňují dvě koaliční varianty, kdy by vláda vedená hnutím ANO měla 103 poslanců jak s ODS, tak s ČSSD a­ lidovci. Lze hovořit o tom, že by to byla křehká většina?
To se asi říci nedá. V politologii platí jako ideální řešení takzvaná minimální vítězná koalice, tedy nejmenší potřebný počet hlasů za účasti co nejmenšího počtu subjektů. Čím více jich je, tím větší jsou i programové kompromisy či personální neshody. Dvoučlenná koalice se 103 mandáty je tedy z teoretického hlediska zcela ideální varianta, tedy pokud je dána programová a lidská shoda.

Zejména na lidskou shodu to ale dost naráží, Babiš je zjevně pro řadu politiků nestravitelný.
To je dáno tím, že v českém stranickém systému se objevují strany, na které ostatní hledí s nedůvěrou. Tradičně jsou to komunisté, svého času to byli Sládkovi republikáni a nyní politická hnutí Tomia Okamury. Do této kategorie patří i ANO, na které ostatní strany nehledí jako na klasické politické uskupení, ale jako na systémové riziko. Pak není důležitá programová shoda, protože zbylé strany mají pocit, že daný subjekt ohrožuje politické a snad i ústavní uspořádání, na které jsou zvyklé a které považují za správné.

ANO se ale od KSČM či Okamury liší tím, že čtyři roky bylo druhou nejsilnější vládní stranou. Nakolik může být ohrožením pro demokratický systém?
Je evidentní, že Andrej Babiš nebude v pokušení zavést klasický sultánský režim. Žijeme však v Evropě, která nabízí širokou paletu řešení, která se vzdalují od ideálu liberální demokracie – Polsko, Maďarsko a další země na východ od nás. A pokud Babiš veřejně vyjádřil sympatie k ­tomu, jak vládne Viktor Orbán, tak se nelze divit těm, kteří z něj mají obavu a ­jsou ostražití, protože jeho představa o demokracii je přinejmenším nekonvenční.
Ústavní systém reformovaný podle snů Andreje Babiše se vzdaluje od koncepce konstitučního liberalismu, pro nějž je typické vyvažování mocí, zatímco pro Babiše je důležitá efektivita výkonu moci, ať to stojí, co to stojí. A navíc je druhým nejbohatším mužem v republice, jehož bohatství nespočívá v tom, že má v­ bance zlaté pruty, ale stovky firem podnikajících ve všech představitelných oborech. Všude naráží na právní regulaci, na jejíž obsah bude mít nyní větší vliv. Nemyslím si, že by šlo o útok na samotnou podstatu demokracie, ale vůbec nepochybuji o tom, že je potřeba být ve střehu.

  • 117Diskuse


Kristián Léko

Autor

Kristián Lékokristian.leko@lidovky.czČlánky


Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku
Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku

Jedním z nejčastějších sociálních problému, se kterými se dnes potkávají Češi, je pád do dluhové pasti. A může za to hlavně nedostatečná finanční gramotnost, na kterou se ve školách trochu zapomíná. Trénujte ji se svými dětmi už od předškolního věku a ušetříte jim tak v budoucím životě spoustu potíží. Kdy a jak můžete děti finančně vzdělávat?

Najdete na Lidovky.cz