Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bach umí skvěle swingovat

Česko

Co má společného fotbal s Beethovenem, prozrazuje v rozhovoru pro LN rakouský houslista Benjamin Schmid, který se od malička věnuje klasice stejně jako jazzu.

V pondělí hrál s velkým ohlasem na koncertě rozhlasových symfoniků.

* LN Jako jeden z mála uvádíte houslový koncert E. W. Korngolda, nahrál jste ho třeba živě v Salcburku. Čím vás tak přitahuje?

Je to mimořádné dílo. Považuji ho za jeden z nejlepších houslových koncertů 20. století. Neříkám, že je to kdovíjak hluboká muzika, ale zato je výtečně udělaná, první jakost. Hudba, která jde přímo k srdci. Korngold byl opravdový mistr, který bývá mylně považován jen za filmového skladatele, a svým houslovým a violoncellovým koncertem a svou První symfonií se chtěl prosadit v doméně absolutní hudby, což se mu v Evropě tehdy nepodařilo. Hraju tenhle koncert asi patnáct let a myslím, že jsem přispěl k jeho renesanci.

* LN Přesto jej tolik houslistů neuvádí...

To bych neřekl - moji mladí kolegové už ho hrají do jednoho. A dělá mi to radost. Já sám jej uvádím až dvacetkrát za sezonu.

* LN Jak vlastně plánujete sezonu? Je výběr skladeb a koncertů zcela ve vašich rukou?

To by bylo moc hezké... Přinejmenším můžu vždycky říct ne. Aposlední dobou už říkám ne častěji než ano, mám naštěstí spoustu nabídek. A co se repertoáru týče, v mém kalendáři, který zahrnuje asi sto koncertů ročně, je nejdůležitější logicky organizovat. Tak, abych třeba nehrál v jednom týdnu tři různá díla - to se stane snadno. Takže první kritérium je repertoár: hraju jen to, co mám opravdu rád. A další je kvalita orchestru, dirigenta a sálu.

* LN Jsou ještě další díla nebo skladatelé, které byste rád „objevil“ širšímu publiku?

To považuji za jeden z mnoha krásných úkolů našeho povolání. Když už jako interpreti sami neskládáme, měli bychom objevovat pohřbená díla. Konkrétně hraji moc rád koncert Benjamina Brittena, Fritze Kreislera, Szymanowského, pak třeba Ernana Wolfa-Ferrariho, Paula Hindemitha... Nebo Karl Goldmark - really lovely! A pak je tu celá oblast nové hudby, které se věnuji, několik děl jsem premiéroval.

* LN A není někdy problém s koncertními pořadateli? Neříkají -Ferrari dobrý, ale my chceme toho Čajkovského?

To se taky stává, ale čím víc se moje kariéra rozvíjí, mám větší možnost si prosadit, co chci. A lidé se rádi nechají překvapit. Má to jeden háček: ta hudba musí být opravdu dobrá. Nejde o to oprášit zapomenutý kus za každou cenu.

* LN Chystáte nějaký další projekt podobný tomu, kdy jste zkombinoval sólové sonáty J. S. Bacha s Eugenem Ysayem?

To byl jeden z mých nejpovedenějších a nejdůležitějších projektů. Teď se zaobírám Mozartovými sonátami. Psal je celý život, od věku sedmi (!) let. A my chceme provést tato raná díla vedle středních a zralých. Podle mého názoru je i v juveniliích zcela nesporný zárodek geniality. Jinak jsem příliš vytížen koncerty s orchestrem a také prací s jazzovým triem a kvartetem. Mí spoluhráči jsou úžasní improvizátoři, chystáme se například na jakousi jazzovou reflexi Bachových skladeb. Mám za to, že Bach předznamenal jazzovou hudbu - vždyť je tam kráčející bas, walking bass. Byl skvělý improvizátor. A když pohlédnete na partituru jeho bourée nebo gigue, harmonická struktura, melodie a bas vypadají jako jazzový standard. Myslím, že taková Sarabanda d moll je jako blues, a navíc Bach umí skvěle swingovat.

* LN Vy sám jste vstřebával jazzovou hudbu společně s klasikou už v dětství. Ale v klasickém školení se improvizaci péče nevěnuje.

Bohužel. Trvá to už sto let a já tomu nerozumím. Jak se hudebník může spokojit s tím, hrát celý život jenom zapsané noty?! Mám několik žáků, které učím také jazzovou improvizaci. Není to něco, co se dostaví shůry; je třeba znát celý slovník formulí a stupnic. Mladé to baví. Improvizace je ve všem, v našem rozhovoru nebo ve fotbale. Fotbalisté jsou skvělí improvizátoři a myslím, že proto lidi baví na to koukat. Takový fotbalový útočník udělá v jednom momentu něco, co přesně čekáte, nebo něco úplně jiného. Je to hra s trivialitou a překvapením - to uměl výtečně Beethoven... Já v pubertě hrál jazz každý večer. Přes den jsem cvičil deset jedenáct hodin, ale večer jsme se sešli s partou a improvizovali jsme.

* LN Kolik času vám na nástroj zbývá dnes?

Jsem hodně v letadle na koncertech, doma funguji hlavně jako táta dvou malých dětí. Cvičit a spát můžu na turné, ty tři potřebné hodiny se najdou vždycky. Cvičit s nástrojem musí člověk jako mladý, potom se už učí jinak: kontaktem s kolegy, dirigenty, posloucháním.

Autor: