EISENACH Richard Wagner je hudebním skladatelem nejčastěji spojovaným s nacisty, ale byl to Johann Sebastian Bach, kterého Hitlerova strana nazývala „nejněmečtějším z Němců“ a jehož hudba zněla na shromážděních, aby zvýšila nacionalistické nadšení.
Nacisté si Bacha cenili za jeho „rasově čistý“ rodokmen, sahající až do 11. století, a „německou“ kázeň jeho barokní hudby. Naproti tomu Felix Mendelssohn, který vnesl Bachovy skladby do novodobých koncertních síní, byl nacisty nenáviděn pro své židovské kořeny. Tento složitý vztah mezi Bachovými a Mendelssohnovými díly v době třetí říše je ústředním tématem výstavy nazvané „Krev a Duch“ (Blut und Geist), která je do 8. listopadu otevřena v Muzeu Johanna Sebastiana Bacha v Eisenachu, kde se skladatel v roce 1685 narodil.
Výstava se zaměřuje na způsob, jakým bylo s oběma umělci zacházeno, a na zneužívání jejich hudby v době, kdy byl Hitler u moci, říká ředitel muzea Joerg Hansen. „Měli jsme hodně pozitivních reakcí,“ uvedl Hansen, podle kterého od květnového otevření výstavu navštívilo asi 15 tisíc lidí, včetně řady zahraničních turistů. „Většina návštěvníků byla velmi překvapena, protože nevěděli o roli Bachovy (hudby) během nacismu. Vůbec třeba netušili, že se hrál na shromážděních nacistické strany,“ dodal.
Návštěvníci jsou na výstavě konfrontováni s dráždivou kakofonií skladatelova Brandenburského koncertu č. 1 zkombinovaného s křiklavým hlasem šéfa nacistické propagandy Josepha Goebbelse.
Bachovy skladby hráli členové Hitlerjugend a téměř denně se objevovaly i v rozhlase. V roce 1935 se na 250. výročí skladatelových narozenin uskutečnilo několik festivalů ve městech po celém Německu. Vrcholem byl Říšský Bachův festival v Lipsku, kterého se zúčastnil Goebbels i Adolf Hitler. „Vůdce věnoval pečlivou pozornost Bachově strohé hudbě... Je to hudba v harmonii s jeho duchem -strohá, až do nitra disciplinovaná a veskrze německá,“ informovaly noviny z tehdejšího festivalu.
Mendelssohn, jehož diskriminaci za vlády nacistů se věnuje druhá část výstavy, byl považován za „nesnesitelného pro kulturní hnutí založené na rase“, jak to vyjádřil jeden nacistický muzikolog. I když neexistoval žádný formální zákaz jeho díla, nacisté nepovolovali mužským pěveckým sborům zpívat Mendelssohnovy písně při stranických událostech. Najali i několik spřízněných skladatelů, aby přepsali a „arizovali“ části některých děl. Jedním z nich byl i Carl Orff, autor skladby Carmina Burana.
„Vůdce věnoval pečlivou pozornost Bachově strohé hudbě.“
