Žijeme na dluh a hledají se cesty, kde vzít peníze. Nevím, proč se pořádně nezdaní loterie a herní automaty. Sázení je stejně rizikové chování jako užívání drog. Nevím, proč se víc nezdaní nápoje obsahující vyšší koncentraci alkoholu než 11 %, nebo osobní auta, jejichž prodejní cena přesahuje 600 000 Kč. Snižovat platy učitelů je nemravné. Mají se snížit o čtyři procenta. Pak s překvapením čtu, že to bude v průměru o 2000 Kč. To je průměrný plat učitele 50 000 Kč? Proč se spotřebitelé mediálních informací krmí takovými nesmysly?
Oldřich Vinař, psychiatr
Výuka s šaškovskou rolničkou
Do českého školství začíná pronikat termín „edutainment“ vzniklý z anglických termínů „education“ a „entertainment“ tedy „vzdělání“ a „zábava“. Skoro by se chtělo tvrdit, že svět s odstupem staletí docenil našeho Jana Ámose Komenského a jeho „školu hrou“.
Jenže svět vnímá pod označením edutainment prvoplánovou zábavu, která vzdělává až v druhém plánu. Ve světě se experti na „edutainment“ starají například o to, aby hollywoodské filmy nebyly z hlediska vědy tak úplně nesmyslné. Pokud by například dozírali na natáčení dnes už klasické sci-fi„Vetřelec“, nedovolili by, aby explozi kosmického korábu ve vesmírném vakuu provázelo „hřmění“.
Když tedy pan Kořen spolu s nejrůznějšími celebritami v sobotu večer na ČT 1 baví diváky prostřednictvím soutěžní show a zároveň demonstruje zázraky přírody, jde o klasický edutainment.
Pokud ale pan docent XY odloží skripta, ze kterých monotónním hlasem předčítá, a připraví si přednášku s powerpointovou prezentací, s animacemi a praktickými ukázkami a čas od času probudí dřímající posluchárnu povedeným profesním vtípkem, o edutainment nejde. Jen konečně začal doopravdy učit. Není to zase tak málo, jak by se mohlo zdát. Rozhodně je to více, než když by docent XY upadl do edutainmentových osidel a místo na odborníka a pedagoga se proměnil v baviče.
Zřejmě se blíží doba, kdy si budeme muset zcela vážně položit otázku, zda by měli stát za katedrami šašci s rolničkami na čepici, kteří rozhodně nenudí, ale kvůli tomu už vlastně ani nic nenaučí? Není pochyb o tom, že přednášky dobrého „edutainera“ (nebo klauna či šaška, chcete-li se držet české terminologie) by byly hojně navštěvovány a pokud by studijní program měl více takových „hvězd“, mohla po něm být mezi studenty poptávka, jakou by vedení nejedné fakulty uvítalo. Současný systém dotací „na hlavu“, kdy univerzity dostávají prostředky i podle toho, kolik studentů se na ně zapsalo, k tomu dokonce svádí.
Dočkáme se nakonec situace, kdy se bude na konci přednášky losovat bohatá tombola, aby se na ni studenti vůbec přišli pobavit? Nastanou chvíle, kdy budou mít zkušební testy formu počítačové „střílečky“ nebo budou zcela zrušeny jako „příliš stresující“? A co si z takového studia kromě elegantního kusu papíru s titulem odnese čerstvě odpromovaný „odborník“ do života?
Pokud má studium připravit mladého člověka na výkon profese, bez memorování určitého objemu informací se neobejde, a i proto nikdy nebude tak zábavné jako akční film, počítačová hra nebo plky na Facebooku. Pokud z toho univerzity nebo fakulty budou mít snahu slevit, měli by se ozvat sami studenti.
Proboha, mladé dámy a mladí pánové, vážně se chcete studiem „prochechat“ a nakonec hledat odpovědi na principiální otázky své profese
na Googlu? Jaroslav Petr, biolog
lidovky.cz Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
