BAGDÁD/PRAHA Možná se ve válkou stále vážně poznamenaném Iráku blýská na lepší časy. Vládní představitele muselo ještě víc než jasné vítězství potěšit především zjištění, že na přeplněných tribunách pro 45 tisíc diváků to vypadalo jako při každém jiném utkání kdekoliv jinde na světě. Diváci se bavili, fandili a hodili běžné starosti na 90 minut za hlavu. Ostatně jako při sobotním utkání v kurdském Irbilu na severu země, kde se oba týmy utkaly o víkendu poprvé.
Teprve utkání v metropoli úspěšně prověřilo připravenost bezpečnostních složek, které minulý měsíc převzaly dohled nad bezpečností v bagdádských ulicích od amerických jednotek.
„To přináší jasné poselství: v Bagdádu je bezpečno,“ konstatoval s hrdostí Najeh Ihmoud, šéf Irácké fotbalové federace. Jeho tvrzení ještě úplně neplatí. Minulý týden v hlavním městě při dvou pumových atentátech zemřelo devět osob a přes třicet bylo zraněno.
Ihmoud přesto vyzval FIFA, aby už nyní zrušila stále platný zákaz všech mezinárodních zápasů na irácké půdě. Pro duely s Palestinou dostali pořadatelé jen výjimku. „Vyslali jsme signál, že lze zrušit všechny zákazy, které jsou na zdejší sport uvaleny.“
Zájem o návrat mezinárodního fotbalu byl mezi fanoušky obrovský. Euforie v ulicích se vyrovnala situaci z roku 2007, kdy Iráčané překvapivě vyhráli mistrovství Asie.
I když byl výkop naplánován až na půl sedmou večer, první diváci se trousili na tribuny už od časného rána. Když zápas začal s téměř padesátiminutovým zpožděním, na ochozech už nebylo k hnutí.
„Když se podíváte kolem sebe, uvidíte, že přišlo mnohem víc než padesát tisíc lidí,“ citovala agentura Reuters odhad jednoho z natěšených příznivců.
Irák jen může litovat, že po období úspěchů dolehl na jeho fotbalisty útlum. Na nedávném Poháru FIFA vypadli ve skupině a nekvalifikovali se ani na světový šampionát v příštím roce. Pokud rozšíří počet domácích zápasů, fanoušci na zklamání snadněji zapomenou. „Když sledujeme na vlastní oči svůj tým, můžeme se cítit jako každá normální země na světě,“ oddechl si jeden z nich.
***
Bouřlivé fotbalové časy v Iráku
Bez hrozby mučení. Za posledních šest let se po svržení režimu Saddáma Husajna výkonnost a výsledky iráckých fotbalistů začaly prudce lepšit. Na hřišti najednou mohli hrát odvážněji a za každou chybu jim nehrozilo mučení. V době, kdy nad fotbalovou reprezentací držel tvrdou ruku Saddámův syn Udaj, nebylo výjimkou, že hráči byli po prohraných zápasech biti a zavíráni do cel. Nebezpečí na každém kroku. Reprezentační tým se dlouho musel připravovat v azylu. V Iráku se hráči ani trenéři nemohli cítit bezpečně. Trenér Akram Ahmed Salman chtěl v roce 2007 odstoupit kvůli výhrůžkám smrti. Při pumovém útoku na konci roku 2006 vybuchl na tréninku klubu Al-Zawra granát a zranil čtyři fotbalisty. Senzační asijské zlato. Přímo pohádkový příběh zažil irácký tým na mistrovství Asie v roce 2007, kde získal překvapivě kontinentální titul. Spontánní oslavy se staly ojedinělým okamžikem radosti a jednoty v zemi jinak zmítané sektářským násilím. Bezpečnostní opatření v Bagdádu však nedovolila, aby se hráči podělili o radost s fanoušky. Oficiální přivítání tak proběhlo pouze v opevněném vládním komplexu.
lidovky.cz Zpravodajský server Lidových novin Fotbal opět v Bagdádu VIDEO z prvního zápasu v irácké metropoli www.lidovky.cz/sport
