Antonín Bajaja už od samých počátků tvorby píše jen o tom, co dokonale zná, co prožil, co ho nějak poznamenalo. Nikde se nevzdaluje ze svého kraje, příběh je pevně zakotven, tentokrát ve Zlíně. Píše o sobě a nejbližší rodině a přitom vypovídá velmi zásadně o světě a jeho obecných zákonitostech. Vzpomíná s melancholií, tolerancí a humorem. Některé pasáže z maloměstských dýchánků na břehu či na ledě Dřevnice mají malířskou obraznost, občas však přecházejí i v grotesku, nijak si nezadají třeba s Poláčkem.
Román vytváří trvalé napětí mezi způsobem podání a tím, co se čtenáři sděluje. Vypráví i kruté a tragické věci, ale viděné dětskýma očima, proto je mnoho událostí jen naznačeno, často útržkovitě, skoro snově. Přitom přináší poznání doby lépe než leckterá historická studie. Antonín Bajaja navíc dokáže vzbudit ve čtenáři zvědavost a jistou nedočkavost, protože skládá mozaiku osudů své rozvětvené rodiny i přátel postupně, proplétají se s osudy této země a vedou až do současnosti. Časové roviny se prolínají, generace se střídají. Stejně se střídají, byť střídměji, roviny jazyka. Autor s chutí užívá nářečí, stejně jako cizojazyčných citací, jazykové zvláštnosti postav patří k jejich charakteru... Antonín Bajaja prostě umí.
***
Pro knihu hlasovali Václav Daněk, Milan Jungmann, Zeno Kaprál, Jana Klusáková, Erazim Kohák, František Listopad, Jaroslav Med a Jiří Pechar.
7.–9. MÍSTO
Na krásné modré Dřevnici
Antonín Bajaja Vydalo nakladatelství Host, Brno 2009. 371 strana.
