NEKROLOG
Ještě v říjnu loňského roku přes značné bolesti absolvoval sérii několika koncertů ke svým osmdesátým narozeninám. Ten v Divadle Husa na provázku odměnil do posledního místečka vyprodaný sál potleskem vestoje i slzami dojetí. V noci 23. ledna legendární horňácký bard, zpěvák, světově uznávaný veterinář a vysokoškolský učitel Luboš Holý umřel po marném boji s leukémií.
Narodil se 21. října 1930 v Hrubé Vrbce na Horňácku učitelce a dělníkovi, v rodině proslavené zpěvností. Jméno vedle jména je ve folklórním světě pojmem: Hrbáčé, Miklošci, Ďugé. Ve Vrbce jeho dětství působily dvě vynikající muziky, selská rodová muzika Ňorků a muzika vedená Romem Jožkou Kubíkem. V deseti letech zpíval Luboš s bratrem Dušanem v Plickově filmu Věčná píseň. Později vytvořili pěveckou dvojici, že se k nim musel upínat každý, kdo se chtěl popasovat s lidovou písničkou. Z rodného domu si bratři Holí odnesli do světa stovky písní od babičky. Od otce Martina Holého zaznamenal etnomuzikolog a profesor Masarykovy univerzity v Brně Dušan dokonce tisícovku. Na přebalu alba Žijí v písni poznamenal Luboš: „Pro mne osobně je píseň věrnou přítelkyní, nedostižným psychotonikem zejména při zahraničních toulkách a zázračným lékařem četných neduhů denního a profesionálního života.“
Urostlejší a starší Luboš chtěl být kovářem, lásku ke koním přetavil ve studium veteriny. Vezměte dnes jeho vědecké a pedagogické dílo a účast ve světových institucích (od New York of Sciences, přes Evropskou akademii věd a umění až po zakladatelskou práci na univerzitách v Mexiku, Brazílii, na Kubě), seřaďte původní, mezinárodně oceňované publikace, a tají se vám dech. Kdy stihl zpívat a vystupovat po světě s BROLN, nahrávat s muzikou Technik a Janem Rokytou, s hudci Jožkou Kubíkem, Slávkem Volavým, Martinem Hrbáčem, Jurou Petrů? Vystupovat a být hvězdou Horňáckých či Strážnických slavností? Natáčet v rozhlase, v televizi a stavit se za kamarády ve sklepě?
Barytonista z kraje tenorů Hlas měl podmanivý, na Horňácku, v kraji tenorů, zpíval barytonem s velkým rozsahem. Za svou vynikající interpretaci horňáckých a západoslovenských písní získal v roce 1970 Zlatou medaili v Mezinárodní rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava. Nazýval jsem Luboše Holého, podle historky s Jožkou Kubíkem, „dochtorem němých tvárí“. Když před jakýmsi vystoupením lékaři nemohli vyléčit slovutnému primáši zánět na ukazováčku levé ruky, dal mu veterinář Luboš Holý mast na kravská vemena. A prst se vyhojil. „Šak já vám povím, že ty zvěrolékari stejně mosá umět vjec lež ty, co léčijú ludí. – Čłověk premúví, ale to zvíra nerekne nic,“ konstatoval tehdy užaslý primáš.
Na posledním velkém koncertě jsem ze záznamu pustil hlas jeho taty Martina, jak zpívá vlastní baladu: „Chvała Bohu, že sem sa narodił…“ Další sloky postupně přebírali synové. Dušan, pak Luboš. Ten zazpíval: „Rozpomeň sa, ó člověče na to, že nic nejsi, len popeł a błato, ked ty príjdeš na súd pánů Pána, nepomože ti vymuva žádná.“
***
Když před jakýmsi vystoupením lékaři nemohli vyléčit jednomu slovutnému primáši zánět na ukazováčku levé ruky, dal mu veterinář Luboš Holý mast na kravská vemena. A prst se vyhojil.
Horňácko Oblast ležící na úpatí Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí. Tvoří ji devět obcí: Lipov, Louka, Malá Vrbka, Hrubá Vrbka, Javorník, Kuželov, Nová Lhota, Suchov, centrum oblasti Velká nad Veličkou a řada samot zvaných Mlýny. Historicky tu vedle sebe žily tři náboženské komunity: katolická, evangelická a židovská. Nově se zde rozvíjí pravoslavná tradice.
O autorovi| BŘETISLAV RYCHLÍK, Autor je filmový režisér
