Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Barnevernet odebírá děti preventivně, aby nebyl průšvih, vykresluje Čech norský úřad

Česko

  12:00
PRAHA - „Když se Barnevern rozhodne, že bude rodinu šikanovat, nic mu v tom nezabrání.“ Novinář Andrej Ruščák v rozhovoru pro Lidovky.cz popisuje, jak funguje norský Úřad na ochranu dětí. Upozorňuje, že úřad za podivných okolností neodebírá děti jen přistěhovalcům. „Norské rodiny před ním nechrání vůbec nikdo,“ míní.

Na případy odebírání dětí norským sociálním úřadem Barnevernet poukázala kauza Češky Evy Michalákové. foto: ArchivMAFRA

Lidovky.cz: Norský Úřad na ochranu dětí – Barnevernet, lze přirovnat k českému sociálnímu úřadu. Liší se v něčem, jaké má pravomoci?

To přirovnání je odpovídající, jeho struktura je ale hodně jiná. V každé obci je samostatný úřad, který je zřizován ze zákona. Obce ho musí také financovat, ale moc peněz nemají, stát jim přispívá jen málo. Každoročně přemýšlí nad tím, jakou položku z rozpočtu vyškrtnou. Rozpočet si proto zajišťují komunálními poplatky, ty jsou relativně vysoké.

Kdo je Andrej Ruščák

  • Vystudoval evropské právo a politiku na univerzitě v Maastrichtu, studoval také na Jagellonské univerzitě.
  • S manželkou a synem žije už třetím rokem v Norsku.
  • Pracuje zde pro globální firmu a angažuje se v několika tamních sdruženích.
Šikana a vyhrožování. Podle českého novináře Andreje Ruščáka, který už třetím...

Lidovky.cz: Promítá se nedostatek financí i do fungování úřadu?
Ten se často dostává do pozice, že dostatek peněz nemá. Úřad je ze zákona povinen, než dítě odebere, pomoci biologické rodině. Praxe je ale v mnohých případech taková, že tento krok přeskočí a rovnou ho umístí do pěstounské rodiny. Je to jen domněnka, ale podle mého názoru je problém následující: totiž pěstounské rodiny dostávají příspěvky na svou činnost od státu, ne od obce, jak je tomu u Barnevernu. A když úřad odebere děti biologickým rodičům a předá je pěstounům, nemusí už nic platit. Hlavně se vyhne mediační činnosti, tedy pomoci původní rodině, ta je poměrně nákladná. Na druhou stranu většina pracovníků Barnevernu opravdu pomáhá. Problém je v systému. Ten je nastaven tak, že nemá žádnou kontrolu. Pokud se v něm vyskytne psychopat nebo prospěchář, kterému na dětech příliš nezáleží, má volné pole působnosti.

Lidovky.cz: Zákon přece musí stanovit nějaké kontrolní mechanismy.
Obecně – když se v Norsku vytváří zákony, nepíší se s tím, že je někdo nebude dodržovat, že by je úřad porušoval. S tím se nepočítá. A tak i zákon o Barnevernu je napsaný hodně naivně. Vznikl po skandálním případu utýraných dětí. Veřejnost byla pobouřena a chtěla změnu. A právě velká nezávislost měla sloužit k tomu, aby si například slavné a vysoce postavené osobnosti nedokázaly prosadit beztrestnost.

Lidovky.cz: Co to bylo za případ?
Před sedmi lety žilo Norsko kauzou chlapce jménem Christopher, byl neuvěřitelným způsoben utýrán, hluboce podvyživený, umřel na katastrofální zanedbání. Reakce médií a veřejnosti vůči Barnevernu byla extrémní, ale zasloužená. Tlak směřoval na to, aby se děti raději odebíraly. Pro jistotu, aby nebyl průšvih. Zažila se věta „o jednou více je lepší než o jednou méně“. Je to vysloveně preventivní opatření.

Dalších 160 kauz, kdy v zahraničí úřady odebraly českým rodičům jejich potomky,...

Lidovky.cz: A zmíněná kontrola systému? Pokud mám podezření, že úřad v mém případě pochybil, kam se, kromě samotného úřadu, můžu obrátit?
Kromě institucí, napojených tak či onak na Barnevern, se nemáte kam obrátit. Proto by celá kauza neměla být primárně o paní (Evě) Michalákové, ale o systému, který nefunguje dobře. Hlavní obětí nejsou ani zahraniční rodiny, protože o ty se nějakým způsobem postará jejich země. Zatlačí na Norsko. Jenže norské rodiny nejsou v podobné situaci chráněny absolutně ničím a nikým. Když se Barnevernet rozhodne vás šikanovat, tak to udělá a nic ho nezastaví.

Lidovky.cz: Úřad si ale přece nebude sypat popel na vlastní hlavu.
To samozřejmě nebude. Kontrola ale existuje jen v rámci něj samotného. Tito lidé se navíc mezi sebou často znají a kryjí se. To je častá praxe, rovněž zdokumentovaná norskou veřejnoprávní televizí.

Lidovky.cz: Často se mluví o šikaně Barnevernetu či vyhrožování rodičům. Děje se to, nebo je to jen hysterie?
Ano, to se děje. Napíšou vám, že škodíte sobě, škodíte druhým a vůbec všemu. A že když toho nenecháte, může to mít různé následky. Snaží se problém ututlat, nechtějí nic řešit. Je to spíš snaha zamést vše pod koberec.

  • Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová v České televizi řekla: „I já jsem měla možnost seznámit se s částí toho spisu, které jsou přeloženy, a jsou tam věci, které jsou v souladu s tím, co řekla norská ambasáda.“
  • Ta v předchozím vyjádření uvedla, že Eva Michaláková neuvádí úplné informace a že úřad Barnevernet by děti neodebral, pokud by k tomu neměl důvod. 
  • Narážela na posudky psychologů, kvůli kterým soud zamítl vrátit syny matce. Ty ale byly vypracovány až ex post, když úřad děti Michalákové odebral.
  • Jak později uvedl právník Pavel Hasenkopf, oba psychologové spolu žijí v partnerském svazku.

Lidovky.cz: A konkrétně?
Když jsem četl vyjádření ministryně (Michaely) Marksové-Tominové nebo pana (Zdeňka) Kapitána (Ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí; poznámka redakce), poměrně dobře to reflektuje jejich neznalost zdejších reálií. Někteří sociální pracovníci, když už otevřeně například v posudcích nelžou, informace minimálně překrucují. Upozornila na to zdejší veřejnoprávní televize, která měla k dispozici spis k jednomu případu. Dříve také padlo podezření na psychology, kteří pro Barnevern píší nestranné soudní posudky. Úřad si je najímá, dává jim práci, a pokud u soudu řeknou něco jiného, než chce úřad, riskují, že nedostanou další zakázky.

Lidovky.cz: Když se v jakémkoli případu odebrání dětí nakonec ukáže, že nebylo oprávněné, co následuje?
To je bohužel typická norská vlastnost. Norové jsou skvělí lidé a mám je rád, ale mají často problém přiznat si chybu. Když jste v práci, lidé nechtějí dělat samostatná rozhodnutí, o všem se vedou dlouhá jednání, za výsledek se musí postavit všichni. Kdyby to náhodou nevyšlo, průšvih padne na všechny a ne na jednoho. Proto i reakce na případy Barnevernu jsou vášnivé, ale nikoli v tom smyslu, že se něco takového děje, nýbrž že se někdo opovažuje znevažovat systém, který je v zásadě dobrý.

Lidovky.cz: Debatuje se o Barnevernetu na politické scéně? Třeba na vládní úrovni?
Politická vůle je na vládě. Čtyři nebo pět měsíců před parlamentními volbami se mluvilo o tom, jestli zrušit tzv. biologický princip. Tím se Barnevernet musí oficiálně řídit: pokud to nejde jinak, musí děti dávat biologické rodině. Oni jej sice často ignorují, ale stále platí. Kromě současných vládních stran, které ho podpořit nechtěly, všechny ostatní strany toto zpřísnění uvítaly. Pokud by tedy současná vláda chtěla cokoli zreformovat, nemá šanci. Je menšinová a pro schvalování zákonů musí najít podporu napříč politickým spektrem, což není jednoduché.

Lidovky.cz: Jde přece ale o děti.
V Norsku platí z našeho pohledu až hysterická ochrana dětí za každou cenu. Ochranou se myslí to, že medializované případy utýraných dětí vlastní rodinou se vryly natolik, že kdokoli by chtěl Barnevernu vzít pravomoci, okamžitě mu vytknou, že jde proti dětem a nechce je chránit.

Přečtěte si názor k tématu

Lidovky.cz: Pomůže podle vás tedy mediální ohlas, který kauza zatím má? Případem by se měl také opět zabývat Evropský parlament.
Podívejte se na předchozí aféry. Když nějaký stát zatlačil na Barnevern, ať děti vydá, hranicí byla teprve až hrozba mezinárodní ostudy. Norové jsou hrdý národ, což je dobrá vlastnost, ale většina lidí o problému s úřadem neví. V médiích se o tom nepíše. Dá se proto apelovat na reputaci Norska, na to jsou hákliví. A pokud jde o případ paní Michalákové, můžu jen odhadovat. Myslím, že za dva tři měsíce se norská vláda dohodne s českou, že bratry Michalákovy vrátí do Česka, tetě nebo prarodičům, ale ne matce. Té je nedají nikdy, protože by uznali, že udělali chybu. A Barnevern bude doufat, že po tomto kroku umlčí kritiky a vše utichne. A budou mít zřejmě pravdu.

Psali jsme

Lidovky.cz: Nezačnou se třeba ozývat další rodiče?
Strach z Barnevernu je velký, ozývat se podle mého názoru nebudou. Ale těžko říct. Je pravda, že paní Michaláková to vzala opravdu ve velkém. Navíc bez ohledu na to, jestli je vinna, nebo ne, Barnevern udělal chyby. Třeba když bratry rozdělil a zakázal jim s matkou mluvit česky. A sám fakt, že matka nesedí ve vězení, znamená, že se těžko mohla dopustit natolik závažného činu, aby jí zkrátili schůzky s dětmi na patnáct minut dvakrát ročně.

Lidovky.cz: Mělo ji tedy toto opatření zastrašit, jak jste zmínil výše?
Pracovníci Barnevernu nebývají úplně empatičtí a ani nejchytřejší. Mají poměrně hodně přímočaré myšlení a velmi často o dětech rodičů rozhodují čerstvé absolventky bakalářského oboru nadopované ze školy tím, že biologické vztahy nic neznamenají a s pocitem, že mohou všechno. Že tím budou konat dobro. To je vražedná kombinace.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...