Barnevern odebral další české dítě. Devítiměsíční holčičku před transplantací ledvin |
Rozhodnutí o tom, že jim norský úřad na ochranu dítěte trvale odebírá dceru, dorazilo rodině na Štědrý den.
„Souhlasili jsme, že pokud bude léčba pro naši dceru náročná či ji nebude zvládat, ukončíme ji. Barnevern z nás však udělal potenciální vrahy,“ žasne česká matka. Kvůli obavě z norského úřadu redakce neuvádí její jméno ani místo pobytu, její identitu ale zná.
Její malé holčičce už třináct dní po porodu kvůli vzácnému syndromu selhaly ledviny, a lékaři jí je museli odstranit. Nyní čeká na transplantaci.
Lidovky.cz: Jak je to dlouho, co jste odešla do Norska? A proč zrovna tam?
Studovala jsem Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické. Když jsem školu ukončila, odstěhovala jsem se do Norska za přítelem. Je Nor a poznali jsme se v Praze. Známe se sedm let, spolu jsme ale tři roky.
Lidovky.cz: V dubnu 2015 se vám narodila dcera, která trpí vzácným genetickým syndromem, který ji mimo jiné ohrožuje na životě, způsobuje například kolaps ledvin. O nemoci jste věděli?
Vůbec ne. Byla jsem si celkem jistá v termínu, kdy jsem přišla do jiného stavu. Nemocnice ho ale určila až o měsíc později. Podezření na to, že by se malá měla narodit nemocná, ale žádné nebylo. Celé těhotenství jsem měla málo plodové vody a ultrazvuk jsem absolvovala každý týden. Sedm dní před porodem však už nebyla téměř žádná plodová voda a lékař na ultrazvuku viděl, že miminko má na jedné ledvině cysty. Doporučil proto porod vyvolat.
|
Lidovky.cz: Už od prvních dní musela být vaše dcera kvůli genetické vadě na přístrojích. Jak přesně to vypadalo po porodu?
Ihned po porodu byla přemístěna na jednotku intenzivní péče, kde jsme byli zhruba deset dní. A protože se narodila na norský průměr s malou hlavou, bylo podezření i na poškození mozku. Dělali jí proto celkový ultrazvuk. Na ledvinách byly patrné cysty a že je jedna mnohem menší než druhá. K tomu měla dcera ještě vysoký krevní tlak a na jeho snížení dostávala velké množství léků. Situace se nelepšila, proto nás převezli do specializované nemocnice, kde po třech dnech malá úplně zkolabovala. Museli jí stabilizovat srdce i plíce, ale ledviny selhaly a byl jí voperován katétr. Po dvou měsících nás převezli do lokální nemocnice.
Lidovky.cz: Jak vypadal váš režim? S dcerou jste byli doma nebo v nemocnici?
Přes den jsme ji měli doma, zbytek dne musela být na dialýze, většinou šest až čtrnáct hodin denně. Chodili jsme si pro ni v osm hodin ráno a zpátky jsme ji vraceli zhruba v jedenáct večer. Poté ale bylo třeba, aby na dialýze trávila více hodin, a proto jsme ji vraceli do nemocnice třeba už v osm večer.
Další český případ v Norsku
 |
Lidovky.cz: S ohledem na to, že se skutečně jedná o vzácné onemocnění, jaký je její výhled do budoucna?
Nedokážu říct a nikdo nám na to ani nechce odpovědět. To ale mimo jiné proto, že s tím nikdo nemá moc zkušeností. Ledviny dceři zkolabovaly třináct dní po porodu, odstranily jí je na konci října loňského roku. Má naplánovanou transplantaci, ale to až bude vážit deset kilogramů. V té chvíli je tělo už veliké natolik, aby se s takovým zásahem vyrovnalo.
Lidovky.cz: Těmi dárci budete vy?
Pravděpodobně ano. Když je ledvina darovaná od rodinného příbuzného, průměrná doba její funkčnosti je až sedmnáct let. Od cizího dárce je to však zhruba osm let. Ledvinu lze transplantovat zhruba třikrát až čtyřikrát v průběhu života, ale záleží i na počtu dárců. Víme totiž, že ledvina naší dcery jednou selže, a pokud už v rodině nebude dárce, skončí na čekací listině, která je hodně dlouhá.
Lidovky.cz: Každopádně krátce po porodu přišlo první udání na norský sociální úřad Barnevern. Z jakého důvodu?
Měli jsme hodně požadavků, očekávali jsme, že budeme dostávat konkrétní informace a nastalo i několik komplikací v léčbě, kterým se mohlo předejít. Na začátku jsme dostali informaci, že malá bude jeden rok na dialýze, dítě že v té době spí, o ničem neví a v jednom roce podstoupí transplantaci. To ale bylo hodně vzdálené realitě. Malá prodělala několik operací, často měla vysoký krevní tlak. Zároveň je ale pravdou, že se nám lékaři a zdravotní sestry snažili vyjít vstříc.
Lidovky.cz: Proč a od koho se o vás tedy Barnevern začal zajímat?
To byl jen konflikt mezi námi a nemocnicí. Udání přišlo od nadřízeného zdravotních sester, nikoli za celou nemocnici. Barnevern sám řekl, ze toto není případ pro něj. Poté jsme dostali pomoc od hlavní nemocnice, která má tuto léčbu v Norsku na starosti, a tam byla naše dcera také převezena. Malá prodělala operaci, dostala nový katétr a byla jí správně určena výživa i dávkování léků. Barnevern proto udání uzavřel. My jsme pak byli s léčbou v naší lokální nemocnici spokojeni, stav dcery se zlepšoval.
Lidovky.cz: Po druhém udání už se ale na vás sociální úřad zaměřil.
Když jsme čekali na operaci odstranění ledvin, byli jsme z toho psychicky unavení a nevěděli jsme, co od toho můžeme očekávat. Dostali jsme také novou úřednici, a úplně se to vymklo kontrole. Opět jde o komunikaci s nemocnicí. My jsme nemohli koukat na něco, o čem si myslíte, že pro vaše dítě skončí špatně. A to byl pro Barnevern okamžitě konflikt.
Lidovky.cz: Nakonec ale Barnevern rozhodl, že vám dceru natrvalo odebere, a stanovil jí dokonce i pěstouny. S jakým odůvodněním?
Když nevyšlo naše jednání mezi Barnevernem a nemocnicí, protože jsme měli jiné představy než Barnevern, měli jsme se dostavit druhý den. Tam nám oznámili, že máme na výběr: buď se dcery vzdáme dobrovolně, nebo nám ji odeberou. Důvod nám ale nesdělili. Bylo to jen o tom, že se Barnevern obává o naši dceru, ale nic konkrétního. Celá schůzka trvala patnáct minut. Úřednice Barnevernu řekla, že by pro naši dceru bylo nebezpečné, kdybychom si ji vzali domů. Jenže nemocnice nikdy takové podezření nevznesla, naopak se za nás lékaři postavili, v tom nikdy problém nebyl.
Lidovky.cz: Byli jste Barnevernem šetřeni už někdy v minulosti?
Ne, nikdy. Až po narození dítěte jen dvakrát. Pohromadě s dcerou nás ale nikdy ani neviděli, ani nešetřili.
Lidovky.cz: Pokud se ale úřad rozhodl, že vám dítě odebere, čím to odůvodnil? Musel mít nějaké argumenty.
Úplně v počátku šlo možná i o to, že se sešla etická komise a zabývala se variantou, že pokud bude léčba pro naši dceru náročná či ji už nebude zvládat, ukončíme ji. My jsme s tímto postupem souhlasili, samozřejmě jen za předpokladu, že nebudou žádné výsledky a dcera bude trpět. Stejně to ale nezáleželo na nás, neboť rozhodující slovo měli lékaři. Ti se jí snažili zachránit za každou cenu. Barnevern z nás však udělal potenciální vrahy. Poté ale argumenty obrátili a v rozhodnutí o konečném odebrání stojí, že s dcerou nemáme dostatečně rozvinutý kontakt, že s ní máme špatný vztah.
|
Lidovky.cz: Podle ministryně Marksové-Tominové vám ale rezort nabízel na konci loňského roku pomoc, prý jste se ale už neozvali.
Ano, obrátila jsem se na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, poslala jsem jim i dokumenty, které jsme v té chvíli měli k dispozici, i kontakt na našeho právního zástupce. Nabídli mi, že v případě zájmu může úřad intervenovat do případu, zkusit kontaktovat přímo Barnevern a pokusit se zjistit, jaký je současný stav věci. A že mám tuto možnost zkonzultovat s právním zástupcem. Dceru nám však poté okamžitě odebrali a museli jsme začít okamžitě jednat. Poslední odpověď jsem od nich dostala až o osm dní později, to už ale bylo projednávání u krajské komise ukončené.
Lidovky.cz: Co bude nyní následovat? Jaké možnosti máte, aby vám dceru vrátili?
Rozhodnutí o jejím odebrání nám přišlo na Štědrý den. Nicméně my nyní musíme dokázat, že nejsme pro dceru nebezpeční. Tvrzení Barnevernu a nemocnice jsou v rozporu. I naše lékařka se vyjádřila, že se o dceru staráme příkladně. Barnevern ale rozhodl a dceři stanovil pěstounskou rodinu. Nyní půjdeme před krajskou komisi, jednání máme nařízeno na čtyři dny.
Kauza Michalákových
 |
