Tento systém značení měl původně zaručovat zákazníkům informaci o tom, že jde o povolené, a tudíž nezávadné látky. Výrobci potravin mají povinnost informovat na obalech o všech použitých přídatných látkách.
V některých zemích včetně České republiky ale paradoxně seznam „éček“ budí u konzumentů spíše nedůvěru. Výrobci proto někdy místo kódu raději vypisují celé názvy jednotlivých látek.
Mezi éčky je v současné době také 46 přírodních, umělých a minerálních barev. „Barviva patřila mezi první povolené látky, takže data, podle kterých se rozhodovalo o jejich nezávadnosti, jsou zastaralá. Pocházejí v některých případech i ze 60. let minulého století,“ prohlásil John Larsen z Dánské technické univerzity minulý týden na konferenci Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) v Bruselu.
Evropská komise proto požádala vědecký panel EFSA, aby provedl revizi všech dosud povolených barviv. Zatím odborníci předběžně posoudili prvních 14 barev. Jednu z nich, červeň 2G (E128), už v červenci prohlásili za závadnou. „Pokusy na hlodavcích prokázaly, že se tato látka v jejich organismu rozloží na jedovatý anilin. A protože metabolismus hlodavců a lidí je podobný, nemůžeme vyloučit škodlivost daného barviva také u lidí,“ říká John Larsen.
Kromě povolených látek se EFSA potýká také se zakázanými barvivy, která se objevují v potravinách. Mezi nejčastější patří jedovaté a rakovinotvorné barvy Sudán I-IV, Para Red, rhodamin B a Orange II. „Našli jsme je například v některých druzích koření, jako je čili, kari nebo kurkuma, a v palmovém oleji,“ uvádí Larsen.
