Neděle 23. ledna 2022, svátek má Zdeněk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Básníci na odstřel

Česko

GLOSA

Býti básníkem věru není jednoduché. Alespoň tak soudím po přečtení ukázky rozhovoru z Psího vína (č. 52), ve kterém Michal Jareš, redaktor Tvaru, glosuje nedostatečnost recenzentů a neexistující literární kvality oficiálně protežovaných děl (současných a českých). Na tuto kritickou, nebo spíš popravčí jízdu s sebou bere i skupinu mladých básníků kolem Jonáše Hájka a zejména pak jeho samotného. Králové – etablovaní básníci zajišťující patronát – a „korunní princ mladé poezie“ (Jonáš Hájek) si podle Michala Jareše oblékají císařovy nové šaty a výsledkem je – v případě Hájkovy nové sbírky Vlastivěda – něco na způsob „pseudobásnického mainstreamu“.

Nehodlám zde tato slova pranýřovat ani bránit, jen bych rád vyložil své mínění v „kauze“ Jonáše Hájka, protože považuji za vhodné nadnesené vnější okolnosti poněkud uzemnit. Odrazím se proto, třebaže neohrabaně, z druhého břehu: První sbírka Jonáše Hájka Suť naznačila, že do české poezie vstoupil mladičký poeta s poměrně slibným potenciálem. Hájkova síla spočívá v obdivuhodném citu pro jazyk, pro jeho zvukové kvality, ale i přesnost výrazu, myšlení. Hájek je básník, který se vydává za dobrodružstvím poezie téměř bezelstně, s prostotou a (doufám) pokorou v srdci, s ojedinělou schopností údivu nad nesamozřejmostí věcí, a proto i se schopností zření. To jsou přímo báječné předpoklady pro básníka, vzácné spojení, nad kterým mi občas zůstává rozum stát.

Jan Štolba už u prvotiny poukázal na klasicistní povahu Hájkových básní a u Vlastivědy je tomu v podstatě stejně. Po poetických rozehrávkách v Suti však následují komplexnější básně, nejenom formálně, ale i obsahově, které vyžadují větší pozornost čtenáře. Některé výrazně zaujmou, jiné máme tendenci přeskakovat – bezděčně tak ukazují, že se i slibný talent může ve slovech lehce ztratit. Ano, přál bych si při čtení méně planého muzicírování a více poezie. Jenomže ouha, kvality se nezapřou: esenciální báseň Čtvrť je toho snad nejlepším příkladem a mou polemikou s plošným odsudkem Michala Jareše. Odvážné spojení interiéru a exteriéru (vany a ulice) mě pokaždé fascinuje; vzniká zde něco, co bych s dovolením za magii prožitku dobré poezie velmi považoval. Budiž to bodem obratu, od kterého se lze odpíchnout dál.

O autorovi| PETR VANĚK, Autor je redaktorem serveru iLiteratura.cz

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...