Jedné noci roku 1999 mohli temelínští netopýři vidět záhadnou postavu, kterak se šine k výšinám po skobách trčících z jedné chladicí věže jaderné elektrárny Temelín; ta postava stoupající k noční obloze byl Básník Ticho. Lezl celou noc.
Vycházející slunce jej zastihlo na vrcholci betonové věže. Spustil transparent, potom jej uvěznila policie na psychiatrickém koridoru a policejní soudní lékař se jej pokusil izolovat od společnosti jako nesvéprávného – společným úsilím umělců však byl Básník Ticho vysvobozen – vymručen – zpoza mříží, jež měly znamenat jeho zapomenutí, načež se vrhl vstříc novým dobrodružstvím Poesie.
S Básníkem Ticho jsem pásal kozy na lukách mytického Děvína. Zatímco jsem hrával na flautu starodávné písně a vyučoval tamní poštolky vzdušným tancům, Básník Ticho se vzdělával v runách fehu. Dívky na Děvíně opravdu kdysi byly, jak jsme zjistili společně pastvou koz, a někdy se tam ukazují i v našich časích. Ale v noci na Děvín raději nechoďte a neberte si střepy z tamních popelnic domů!
Již v oněch dobách byl průvodcem Básníka Ticho pejsek zvaný Ticho, důvěrně přezdívaný Ticháček. Má tolik jmen, kolik je na světě tich. Tato věhlasná psí celebrita nedávno prodělala těžkou nemoc, byla operována veterinářem a nyní se zotavuje na zaslouženém odpočinku psa v důchodu.
Krom vlastní umělecké tvorby – Básník Ticho má dosud na kontě jak zdařilé sbírky poezie, tak román Růže pro Miladu – se věnuje i novinařině pro studentský list Babylon a pořádání rozličných poetických soutěží, festiválků a šibřiňků. Vidno, že se mi do glosy připlétá encyklopedický tón, protože ač Básník Ticho patří na místo čelné, je tak nechutně skromný, že jeho biografisté téměř nevědí, kde žije. Na pastviskách děvínských jsme žili v maringotce a později Básník Ticho přebýval měrou valnou ve squatech. Čím to je, že mají v zdejších zemích poetové na trní ustláno? Zřejmě je vícero světů, a v tom případě se bude třeba podle toho zařídit.
O autorovi| Vít Kremlička, autor sám je básník
