Odborníci na „behaviorální finančnictví“ - což má být obor zkoumající investiční chování a psychologické procesy v souvislosti s mrzkým mamonem - totiž zjistili, že investor se často chová iracionálně. A že čím více má v dnešním informačním světě pro svá analytická rozhodnutí v médiích podkladů, tím hůř jeho rozhodnutí mnohokrát dopadají.
Jak je to možné?
Finanční rozhodování aktivuje limbický systém velkého mozku, který se podílí na řízení našeho motivačního chování a vyhodnocuje rizika ztráty i potenciální potěšení ze zisku. Mám v týdnech celosvětového propadu trhů investovat do podniku XY? ptá se třeba naše analytické já.
Vydělanou a prodělanou akcii při takové úvaze ale nevnímají naše šedé závity stejně intenzivně. Výzkumníci tvrdí, že pocit ztráty je pro velký mozek až dvakrát naléhavější než potěšení ze zisku. Takové naprogramování se z hlediska reflexů určených pro přežití jedince i celého lidského rodu (jež také diriguje limbická kůra) dá pochopit, pokud člověk zrovna není Robert Redford v Podrazu.
Jenomže tahle „krátkozraká averze ke ztrátě“, jak si finanční behavioristé pospíšili tendenci pojmenovat, není zřejmě ve světě peněz nejlepším rádcem. Navíc dnes finanční zpravodajství, dostupná na televizních kanálech a internetu on-line 24 hodin denně, intenzivnější obavy ze ztráty jenom umocňují.
„Už v roce 1997 jeden experiment prokázal, že informovanější investoři, kteří měli zároveň častější zpětnou vazbu na výsledky svého obchodování, měnili své investiční kroky nejčastěji, podstupovali nejmenší rizika a také vydělali nejméně peněz,“ upozorňuje výkonný ředitel poradenské firmy CIMB Principal Asset Management Datuk Noripah Kamso, který letos získal cenu nejlepšího správce majetku v Malajsii.
Pokud si tedy hodláte přiobjednat další digitální anebo tištěný finanční zpravodaj, vězte, že investor, který se nechal o aktuálním stavu aktiv zpravovat každý měsíc, nezískal tolik jako obchodníci s ročním výpisem. Že by měl méně informovaný sedlák i v akcionářském světě největší brambory?
V malajském tisku však Kamso upozorňuje i na další psychologické nezpůsobilosti pro logiku obchodování: Třeba na „pochybené upřednostňování“, kvůli kterému se v rámci portfolia soustředíme na výkon jednotlivých komponent, zatímco celkový výnos přehlížíme. „Logicky by investor měl usilovat o dlouhodobě diverzifikované rozmístění investic, což znamená počítat s tím, že ne všechny komponenty budou stále efektivní,“ naznačuje malajský finančník, že pro stromy nevidí častokrát les ani obchodníci v Kuala Lumpuru. „Investoři monitorující svá portfolia ovšem vyžadují, aby byly co nejvýnosnější všechny jeho součásti.“
Máme prostě sklony věnovat přehnanou pozornost tomu, že část našich aktiv poklesne o 15 procent, přestože cena těch druhých vyrostla o 30. A snažíme se horečnatě o nápravu, třebaže selský rozum oproštěný od ziskuchtivosti by kázal dělat závěry z celkového patnáctiprocentního růstu.
Klapky na oči si při investičním úsudku nasazujeme i kvůli syndromu „pobitevního generála“, který si pokaždé rád vybaví, že momentální vývoj kótovaných akcií přece tušil. U investorů, podobně jako u sázkařů nebo politiků, totiž psychologické experimenty prokázaly sklony vykládat si aktuální situaci na kapitálovém trhu jako mnohem předvídatelnější, než ve skutečnosti při minulém obchodování byla.
Tímhle sebezahleděným bludem však svému obchodování neškodíme jen při pohledu do zpětného zrcátka.
Při vyhodnocování nové situace, které by mělo být základem každého investičního kroku, trpíme totiž podle finančních behavioristů také „sklonem k sebepotvrzování“. Jinými slovy vyhledáváme a interpretujeme nové informace způsobem, který dává za pravdu našemu předem učiněnému úsudku, třebaže ten už nemusí na akciové houpačce dávno platit. Že dokážou dva různí investoři stejná data vyhodnotit pro své rozhodování zcela odlišně, je asi přirozené. Noripah Kamso ale upozorňuje, že ignorovat názory, se kterými třeba nesouhlasíme, se nevyplácí ani na burze. Je to prý stejné, jako když rozumný a soudný člověk konzultuje ještě u druhého lékaře.
Neprokazuje ale tak pečlivou starostlivostí o přítomnost dalšího názoru a informačního zdroje investor právě jen výše zmiňované obavy své limbické kůry -tedy „krátkozrakou averzi ke ztrátě“?
Nejspíš musí být všechno ještě trochu jinak, pane Kamso.
***
VŠECHNO JE JINAK Čím víc má investor informací, tím hůř jeho rozhodnutí může dopadnout. Limbická kůra, která pociťuje finanční ztrátu intenzivněji než výnos, radí mozku neriskovat. Tenhle instinkt se však ve světě peněz nevyplácí, říkají behavioristé.
GALERIE
Kovanda Redux (2008) Marjo A., filipínský student obchodní školy a model pro erotický chat přes webkameru interpretuje Jiřího Kovandu jako prohlášení k devalvaci performerského gesta komercionalizací. Za dílo obdržel honorář 50 amerických dolarů.
Performance z 19. listopadu 1976, při níž stál na Václavském náměstí s rozpaženýma rukama, se stala jednou z nejslavnějších a nejcitovanějších prací Jiřího Kovandy, který je v současnosti považován za jednoho z nejzásadnějších českých umělců druhé poloviny 20. století. Z této performance se dochovala a publikuje se jenom jediná fotografie. Interpretaci tohoto díla v současném kontextu už provedlo několik různých umělců.
Radim Labuda Narozen 1976 v Bratislavě
O autorovi| Jan Čáp, redaktor Orientace
