Sám ruský prezident Medveděv prý příští rok zahájí výstavu unikátů z moskevského Kremlu. Má se konat na Pražském hradě. Jaké to asi budou unikáty? Z kruhů blízkých prezidentu Klausovi se proslechlo, že by to mohl být hrb baby jagy, sáňky samochodky, vous Mráze Vševědného, nočník Čurily Plenkoviče, Nastěnčiny implantáty, Leninova putovní ledvina, a dokonce falešný knír báťušky Stalina jako projev obzvláštní vážnosti, které se v domku na kuřích nohách (sídlo ruského cara) těší náš Vjačeslav Mikuláš čili Václav Klaus. * Noviny psaly o zajímavém vynálezu jednoho pána ze Slovenska, který by mohl ušetřit mnoho pracovních sil v oboru pohřebnictví. Vynalezl zařízení, kterým je možné pohodlně spouštět nebožtíka s rakví do hrobu, aniž by přitom došlo k nedůstojnému hrcnutí rakve o dno hrobu, jak se často děje – zvláště když hrobníci si rádi přihnou. Jde o systém lanek, pák a posuvných koleček, které lehce může ovládat někdo z pozůstalých, nebo snad i sám nebožtík. Zařízení si pán žijící v malé obci Chropov už nechal patentovat. * I tady jsme psali o příběhu psího polárního cestovatele, který plul na ledové kře po moři, až ho našli polští námořníci. A psali jsme také, že v onom dobrodruhovi poznal svého před léty ztraceného pejska Harýka pan Bartoš z Hejnice, který se s nadějí v srdci vypravil do polské Gdyně, kde doufal, že se s Harýkem opět shledá. Však šťastný konec nenastal. Polští námořníci zatvrdili svá srdce a rozhodli se Harýka nevydat. Prý si u nich už zvykl, naučil se polsky, stal se katolíkem a začal chodit na nedělní bohoslužby, což by mu neznabožští Češi prý nedopřáli. Pan Bartoš se tedy smutně vrátil domů. A Harýk? Ten nevděčník jedl bigos a nechá si říkat Šaryk (pro mladší: inteligentní vlčák z polského seriálu Čtyři v čolku a pes; czolg – tank). * A jiná šelma, tygřice Darja, žijící dosud v ostravské zoo, se stěhuje do Dánska, kde na ni v Odense čeká tygr Igor. K tomu nemáme co jiného dodat než popřát šťastnou cestu. Gustav Flaubert ovšem píše v jednom dopise své intimní přítelkyni: „Ale já jsem jako tygr, který má na pyji tvrdé chlupy, jimiž rozdírá tělo samice.“ Tak pozor, Darjo! * Povstaly Athény, povstala Sparta, vzbouřily se Mykény, vzepřel se Korint, „Ne!“ řekly Théby, „Fuj!“ zvolal Argos, v ohni je Megara, plápolá Lesbos. My řecká města, my řecké vesnice, žalujeme u bruselské stolice... nevím, jak je to více. * Celý národ slavil vítězství ve sportu, který mu ještě před takovými deseti lety připadal jako bizarnost. Nejvíce ale oslavovali ve Velkém Oseku u Kolína, kde se má postavit na počest slečny Sáblíkové stadion. V televizi ukazovali místní fanoušky: všichni ti rozjaření muži měli břicha, že by se pod nimi okamžitě v rybníce provalil led. A to byly letos velké mrazy. Slečna Sáblíková je ovšem fenomenální jogín a její synchronizovaný pohyb rukou a nohou je dokonale hypnotickou událostí. Chvíli jsem se díval, okamžitě jsem byl v limbu. * Už tři neděle je centrum Prahy zavalené hnusnými hromadami černého sněhu, který teď přece jen pomalu taje, přičemž na jeho místě zůstává špína, výkaly, odpadky a takové věci. V civilizovaných zemích se to uklízí. Prostě se vezmou lopaty, košťata a za chvíli je to uklizené. Ne tak u nás! V Čechách, a zvláště v Praze, kde se to nejhorší koncentruje a stahuje, se to nechává k ostudě nás všech, až to na jaře rozfouká vítr. Primátor Bém soudě dle jeho naprosté nečinnosti v této věci nejenže po vykonání velké tělesné potřeby na záchodě nesplachuje, nemyje si ruce, ale ani si nemění ponožky a spodní prádlo, nečistí si zuby, nestříhá nehty, ba navíc i velmi miluje zápach, který z něj vychází, přičemž si k němu neustále zálibně čichá a šťouraje se v nose z něj vytahuje kuličky, jež pak polyká. Pardon... Snažím se tímto pana primátora co nejvíce urazit a vyprovokovat ho k nějaké činnosti. Ale asi marně, špindíro!
O autorovi| Jiří Peňás redaktor LN
