Svůj pořad nijak nepropagujete, čím si tedy vysvětlujete jeho popularitu?
Rajmont: Řekl bych, že Barování získalo svou popularitu šuškandou – lidi si vzájemně řekli, že se děje něco zajímavého. Kdo byl jednou na Barování, napříště sezval své kamarády. A dodnes to funguje natolik skvěle, že pořadu nemusíme dělat žádnou reklamu – a je pokaždé vyprodáno. Dokonce ani nemusíme zveřejňovat jména svých hostů.
Nováková: Což neděláme i proto, aby se uchránili před bulvárními novináři, kteří ostatně mají na náš pořad vstup zakázaný. Jakmile by někdo vytáhl profesionální foťák s obrovským objektivem, tak ho necháme vyvést. Jeden z důvodů, proč se tolik slavných umělců ochotně účastní Barování, je ten, že na něm nejsou přítomna bulvární média.
* Je pravdou, že jednou se Barování podařilo přes internet vyprodat za pouhých sedmapadesát vteřin?
Rajmont: To je zatím náš rekord. A řekl bych, že spousta našich příznivců bere předprodej vstupenek jako hru – patnáctého každého měsíce musí přesně v patnáct hodin sedět u počítače, mít připravenou platební kartu a strašně rychle si koupit lístek – opravdu na to mají asi minutu. Nováková: Ale ze začátku to každý měsíc vypadalo tak, že jsem vždycky rozeslala asi tři sta esemesek všem svým známým, které mám v mobilu, ať se přijdou podívat na náš pořad. A protože jsem do toho investovala tolik peněz, tak jsme dosáhli toho, že jsme měli vždycky vyprodáno. Dneska máme naštěstí plno bez toho, abych musela poslat jedinou textovku.
* Barování funguje už přes pět let, třikrát změnilo své působiště. Jak vás vlastně napadlo vytvořit tenhle zvláštní program, který není ani koncertem, tím méně divadlem?
Nováková: Nápad na tenhle druh představení, kde se především zpívá, ale nejedná se o koncert, kde jednotlivé písně uvádí moderátor, ale není to talk show, jsem si přivezla z Londýna, kde jsem svého času pracovala jako au-pair, myla v restauracích nádobí a vůbec vystřídala řadu zaměstnání. Občas jsem se večer dostala do hospody a tam objevila tenhle druh zábavy – lidi seděli u stolů, jedli, pili, pokuřovali, zatímco na jevišti se střídali zpěváci a komici. A tak jsem nad špinavými hrnci začala snít, že až se vrátím domů, pokusím se něco takového udělat v Praze. A to se stalo – před pěti lety jsme prvně vystupovaly s mou kolegyní z filmu Pusinky, kamarádkou a herečkou Petrou Nesvačilovou, Lelou Geislerovou a dalšími přáteli v A studiu Rubín. Rajmont: A protože Sandře přišlo hloupé, aby se v pořadu jenom zpívalo, tak mě oslovila, jestli bych to nechtěl moderovat; znala mě z baru, kde tehdy pracovala a já často vysedával. Ujistil jsem ji, že nejsem moderátor, ale herec, na což zase Sandra uklidnila mě, že ani ona není zpěvačka. To se mi líbilo, a tak jsme udělali jeden večer Barování – pouze pro své kamarády a v přesvědčení, že to nebude mít žádné pokračovaní. Ten večer byl neuvěřitelně začátečnický, ale měl obrovský úspěch. Nováková: A tak jsme si řekli, že uděláme ještě jedno představení...
* Nakolik se Barování za pět let proměnilo?
Nováková: První dva roky jsme hráli jednou měsíčně v Rubínu – hosté se měnili, Lela Geislerová třeba přivedla Aňu, někdo dotáhl Vojtu Dyka, jiný Tomáše Kluse, ale v podstatě na nás pořád chodili jen naši kamarádi, stále ti samí. Byli to naši skalní fanoušci, kteří by nám odpustili všechno, ale my začali mít pocit, že se náš program nikam neposouvá. Dva roky zpívalo stále stejným divákům šest nebo sedm lidí pořád ty samé písničky, dva roky jsme kloudně neuměli texty, až nám nakonec přišlo nehorázné vybírat za něco takového od svých přátel peníze. Rajmont: A tehdy jsme si řekli, že se ten pořad musí buď změnit, nebo ukončit. A tak jsme se rozešli s partou kolem Petry Nesvačilové, která v Rubínu zůstala a dál pokračovala v pořadu s názvem Rabování. My se přestěhovali do Carpe Diem na Floře a začali od začátku budovat nový pořad, už čistě v Sandřině a mé režii. Zvali jsme si nové hosty a časem si našli stálé spolupracovníky – jako třeba Ondřeje Brzobohatého.
* Jak vlastně vzniká dramaturgie Barování?
Nováková: Spontánně a nepředvídatelně. Za ta léta už máme řadu kamarádů, kteří přijdou často a rádi, ale neustále oslovuji nové a nové umělce, nejčastěji někde na večírcích. Nedávno jsem takhle potkala Ivana Hlase, kterému jsem jako malá hrála v klipu. Oslovila jsem ho, vysvětlila mu, co mám za pořad, a zeptala se ho, jestli by v něm nechtěl vystoupit. A už v březnovém Barování zazpíval několik písniček. Rajmont: Ale někdy se nám naopak stane, že nám v den Barování zavolá někdo z hostů, že onemocněl nebo mu do toho něco vlezlo, takže nemůže přijít. Pokud to neudělá třeba pět stěžejních hostů, tak se nic neděje. Ještě nikdy jsme Barování nemuseli rušit, ale je pravda, že asi dvakrát k tomu nebylo daleko – když na poslední chvíli odřeknou takoví lidi jako třeba Vojta Dyk, Matěj Ruppert nebo Tomáš Klus, tak máme k hysterii poměrně blízko. Nováková: I když máme dopředu připravený jakýsi scénář celého pořadu, v průběhu večera doznává podstatných změn. Rajmont: Obyčejně pak jdu na scénu s přeškrtaným a mnohokrát přepisovaným papírem. Nikdy prostě nevíme, kdo nakonec skutečně vystoupí, protože nikdo není vázán žádnou smlouvou, takže pokud nechce přijít, nemusí. A naopak – kdo si myslí, že něco umí, a chce vystoupit v našem pořadu, má možnost. Nováková: Základním pravidlem je, že všichni účinkující vystupují bez nároku na honorář. Jinak by to ani dělat nešlo – není v našich silách zaplatit Tomáše Kluse, Báru Basikovou nebo Karla Gotta, který už taky párkrát vystoupil. Takže všichni zpívají jen za útratu – co kdo vypije, to platím já. A vypije se toho hodně, protože často se na Barování vystřídá i čtyřicet účinkujících, program končí kolem druhé hodiny ranní a pak se všichni ještě dlouho veselí z toho, jak to bylo krásné. Kolem páté pak já přijdu na bar, oni mi vyjedou účet dlouhý jak šála a já doplatím to, na co nestačila tržba ze vstupného. Takže jsem opravdu moc vděčná, že hraji v televizním seriálu, protože pak si můžu dovolit dotovat tyhle večírky.
* Pokud dobře rozumím, tak když si o sobě budu myslet, že umím zpívat, mohu v Barování se Sandrou Novákovou vystoupit...
Nováková: Myslím, že právě v tom spočívá kouzlo tohohle pořadu – vedle sebe tady vystupují amatéři i největší profesionálové, začátečníci i velké pěvecké hvězdy. Rajmont: Pokud jde o neznámého člověka, tak nám nejdřív musí poslat nějakou svou nahrávku, abychom nekupovali úplného zajíce v pytli. Už se nám to totiž párkrát nevyplatilo – nechali jsme vystoupit někoho, koho nám doporučil někdo z našich známých, a pak jsme se nestačili divit... Je zvláštní, že největší sebevědomí mají lidi, kteří toho umí nejmíň. Nováková: Ale na druhou stranu, snad žádné Barování se zatím neobešlo bez nějakého objevu, kdy jsme si jen překvapeně říkali: „Jak je možné, že se zrovna tenhle člověk zpěvem neživí?!“ Rajmont: Teď si dovolím být trochu nafoukaný, ale pro mě bylo největším objevem, když za mnou začali po Barování chodit lidi a říkali mi: „Víte, že jste vtipný?!“ A já se přitom jenom divím, že mi to moje moderování pořád ještě prochází. Nováková: To se taky divím – zvlášť když mi pravidelně deset minut před začátkem vždycky tvrdí: „Sandro, já vůbec nevím, co mám dneska říkat...“
* Rozumím, že není těžké přesvědčit k vystoupení vaše kamarády a vrstevníky, jako je Tomáš Klus, Vojta Dyk nebo Michal Hrůza, ale jak se vám podařilo přemluvit Karla Gotta, aby si přišel zazpívat do zakouřeného sálu Malostranské besedy?
Nováková:Mně, která jsem na konzervatoři měla ze zpěvu pravidelně trojky nebo čtyřky, se podařilo zazpívat si při Barování duet s Davidem Kollerem, vystoupila u nás už i Bára Basiková, až jsem si nakonec řekla, že pokud chci jít ještě výš, tak už mi zbývá pozvat jenom Karla Gotta. A protože jsme se tehdy osobně neznali, tak jsem si na něj sehnala kontakt a napsala mu dlouhý e-mail. Vylíčila jsem mu v něm, že dělám pořad, kde se zpívá, což by se mu mohlo líbit, protože on má hudbu rád a atmosféra v Malostranské besedě by ho mohla nadchnout. Neodpověděl mi, tak jsem mu za tři měsíce napsala další e-mail, ale opět jsem se odpovědi nedočkala. Napotřetí to vyšlo – Karel Gott se opravdu přišel na Barování podívat a ještě ten večer vylezl na pódium a zazpíval. Rajmont: Podobné to bylo s Borisem Hybnerem. Hrajeme společně v jednom představení v Národním divadle, tak jsem se ho zeptal, jestli by nechtěl vystoupit v Barování. Odpověděl mi, že se na ten pořad přijde nejdřív podívat. Chvíli seděl v hledišti a za okamžik už byl na scéně a předváděl pantomimu. Nováková: Podle mého je na Barování nejkrásnější to, že spousta muzikantů se tu odváže zpívat nebo dělat věci, které by nikde jinde veřejně nepředvedla. Jakkoliv slavní umělci se zde nebojí riskovat a často předvedou neuvěřitelné věci. Lidi tady jednoduše zkouší věci, které by jinde neriskli, protože při Barování je povolené úplně všechno – včetně chyb. Někdy zkrátka záměr vystupujícího vyjde naprosto perfektně, jindy krachne. Ale všichni to berou s humorem...
* Jaké věci například?
Nováková: Tak třeba Bára Basiková na jednom Barování úchvatným způsobem parodovala Haničku Zagorovou – velice mile, ale publikum i my jsme se skoro počůrali smíchy! Rajmont: Řada zpěváků tady taky nezpívá vlastní repertoár, ale zkouší zcela nečekané věci. Tak třeba Vojta Dyk se prezentoval árií Měsíčku na nebi hlubokém,Matěj Ruppert si zase s Borisem Hybnerem střihl scénku, kterou kdysi dělal Hybner s Bolkem Polívkou a v níž předvádí, jak si různé národnosti oblékají záchrannou vestu a skáčou z potápějící se lodě do moře.
* Vím, že jde většinou o improvizaci, ale nedovedu si představit, že by třeba Karel Gott vstoupil na jeviště a nechal se bez jakékoliv zkoušky doprovázet neznámým klavíristou...
Nováková: Možná se budete divit, ale ani v tomhle případě se opravdu nic nezkoušelo. Karel Gott se zkrátka přišel podívat na náš pořad a my jsme se ho zeptali, jestli by si nechtěl zazpívat. Odpověděl: „No dobře, ale kdo mě doprovodí?“ Ukázali jsme na Ondřeje Brzobohatého a Gott se zeptal, jestli umí zahrát nějakou jeho píseň, a Ondřej přikývnul; ono totiž asi neexistuje nic, co by nezahrál. A tak Mistr souhlasil s vystoupením a dopadlo to výborně.
Rajmont: Tady je třeba říct, že Ondra Brzobohatý je skutečně fantastický klavírista! Jednou někoho doprovázel a koukal přitom do iPhonu, kde měl stažené noty. V ten okamžik mu zapípala esemeska a oznámení o přijaté zprávě mu zakrylo noty. Chvilku jednou rukou improvizoval, druhou odpálil textovku a vrátil se k notám, podle nichž dohrál zbytek skladby.
* Za dobu existence Barování se na scéně musela odehrát celá řada nezapomenutelných vystoupení – nemrzí vás, že nic z toho není zaznamenané? Neuvažovali jste o tom, že by se tenhle pořad natáčel a případně pouštěl v televizi?
Nováková: Obávám se, že většina našich hostů vystupuje s natolik netradičním programem, že by v případě natáčení pro televizi nepřišli. Všichni hosté vědí, že na Barování se smí všechno, ať už to dopadne jakkoliv, protože kromě lidí v sále to nikdo jiný neuvidí. Dost pochybuji, že by Bára Basiková parodovala Zagorku, kdyby v sále byla kamera.
* Teď vás čeká benefiční Barování v Lucerně – nemáte strach, že takhle velký prostor může jinak velmi komorní atmosféru vašeho pořadu zabít?
Nováková:Možná si strašně nabijem hubu, ale na druhou stranu je vzrušující zkusit náš pořad představit dvěma tisícům lidí. Rajmont: Třeba se hrozně sekneme a po obrovském fiasku si řekneme: „Byla to blbost, tenhle typ pořadu není možný dělat v takhle velkém prostoru.“ Ale na druhou stranu, který umělec by se svým hudebním pořadem nechtěl alespoň jednou za život pokořit Lucernu?
* Je někdo, koho byste rádi pozvali do Barování, ale zatím se vám to nepodařilo?
Rajmont: Takových lidí je relativně hodně – třeba Jiří Schmitzer. Nováková: Taky jsem zkoušela několikrát kontaktovat Gipsy.cz, ale zatím mi nikdy neodpověděli. Rajmont: A mým největším snem je uvést na jeviště paní Hanu Hegerovou. Nováková: Tak tu bych v Barování taky strašně ráda viděla. Zatím zpívám alespoň její písničky.
***
BArOVáNí SANDRA NOVÁKOVÁ ? Narodila se 15. dubna 1982 v Praze. ? Absolvovala pražskou konzervatoř, poprvé se na televizní obrazovce objevila už v deseti letech ve snímku Jezevec nosí pochybnosti. ? Následně si zahrála v seriálech Správná šestka, Bylo nás pět, Manželská tonutí, Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě či Soukromé pasti a ve filmech Poslední přesun, Eliška má ráda divočinu, Kytice, Protektor nebo Pusinky. FILIP RAJMONT ? Narodil se 9. září 1977 v Praze. ? Je synem režiséra Ivana Rajmonta a herečky Kateřiny Burianové, vnukem divadelníka E. F. Buriana. ? Absolvoval herectví na DAMU, v roce 2000 nastoupil do angažmá Klicperova divadla v Hradci Králové, od roku 2010 je členem činohry Národního divadla. ? Debutoval v televizním seriálu Nováci, následně si zahrál ve filmech Početí mého mladšího bratra, Nuda v Brně, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, Anglické jahody či Pouta a v seriálech Ulice a Velmi křehké vztahy.
