BAD KLEINKIRCHHEIM Když před necelými dvěma týdny kapitán fotbalistů pražské Sparty Patrik Berger ucítil ostrou bolest v koleni, pořádně mu zatrnulo.
„Kdybych musel znovu pod kudlu, což by se mi po těch všech operacích nechtělo, tak by byl konec. Musel bych se s tím srovnat, protože takové věci k fotbalu patří, ale zase bych si uměl představit jiné,“ přiznal pětatřicetiletý fotbalista v rakouském Bad Kleinkirchheimu, kde je Sparta na soustředění. Český fotbal tak mohl opustit jeden z nejvýraznějších hráčů posledních patnácti let. „Přišel jsem kvůli zraněním tak o tři roky kariéry. Takže teď si to ještě nějak musím nadělat,“ uvedl s úsměvem.
Černé myšlenky a hrozba nedobrovolného loučení s kariérou ho už ale netrápí. Koleno se „umoudřilo“ a sparťanský lídr se svými spoluhráči už zase dře v rakouském lázeňském městečku.
Všechno zvládá bez úlev, většinu cvičení po boku svého věrného parťáka Tomáše Řepky. Ve čtvrtek odehrál i poločas přípravného utkání s Olimpijí Lublaň.
Berger ale netajil, že v něm na úvodním soustředění ve Františkových Lázních „hrklo“, když si koleno podvrtnul. K jeho smůle se to stalo hned při prvním tréninku Sparty v přípravě. „Neměl jsem z toho moc dobrý pocit. Měl jsem pocit, že mi koleno natéká, ale naštěstí vyšetření pak nepotvrdila žádná vážnější poškození,“ líčil.
„Teď o tom sice trochu vím, ale nebolí to. Na druhou také vím, že to není stoprocentní,“ popsal Berger svůj aktuální zdravotní stav.
Ukončit kariéru bude těžké Když musel první soustředění Sparty opustit, často vytáčel telefonní číslo svého kamaráda Vladimíra Šmicra. Ikona konkurenční Slavie nedávno musela podstoupit operaci chrupavky v koleně a na hřiště se vrátí nejdříve na podzim.
„Volali jsme si, co se stalo. Ale ono zase hovory na podobné téma v našem věku až tak překvapivé nejsou, když opotřebované tělo vypoví službu. Navíc když jde o kolena, která trpí nejvíc,“ líčil Berger s úsměvem. „Ale kdyby mě potkalo to, co teď Šmícu, tak už bych asi opravdu nehrál. Ale on je tvrdohlavej, ještě končit nechce,“ podotkl Berger.
Berger si uvědomuje, jak těžké je kariéru ukončit. „Je těžké říci sbohem. Před třemi čtyřmi lety jsem si myslel, že to půjde lehce, ale není to tak. Přece jenom fotbal dělám celý život a pořád mě to baví. I Méďovi (Nedvědovi) to asi pořád šrotuje v hlavě,“ usmál se.
„Nebojím se toho, co bude po kariéře. Spíš je těžké se smířit s tím, že už ráno nepojedu na trénink, že nebudu mezi těma bláznama v kabině, na které se po dovolené vždycky těším,“ podotkl nejlepší český fotbalista roku 1996.
