Oba autoři nejsou žádnými literárními nováčky. Naopak. Jeden i druhý už mají dávno jméno a dá se o nich mluvit jako o výrazných symbolech. Celebrity jdoucí proti proudu, připravené kdykoliv říci něco provokativního. V dobrém i špatném vévodí francouzské kulturní a především pak mediální scéně posledních let.
První známý pod zavedenou zkratkou BHL, vždy opálený (ze své vily v Marrákeši) a oblečený do pověstných bílých košil bez zapínání, s vážným výrazem. Druhý, stylizující se do role „prokletého básníka“, pobledlý (ze svého deštivého bydliště v Irsku), stále trochu duchem jaksi mimo, něco mezi náměsíčníkem a udiveným dítětem. V pomačkaných kostkovaných košilích a uválených bundách s věčnou cigaretou v koutku úst připomíná spíše bezdomovce než požehnání velkých nakladatelských domů.
Angažovaný filozof a spisovatel deprese. Mondénnost a narcismus. Spojeno dohromady to dává jak se patří výbušnou směs. Stačilo vsadit na to, že nepřátelé jednoho i druhého vytvoří společnou frontu. A obchodní úspěch je zaručen. Dvě osobnosti se dokonale vžily do zadané role. Ať řeknou nebo provedou cokoli, vždy to rozdělí jak publikum, tak kritiku. Ale podstatné je nakonec to, o čem kniha vypráví. Samozřejmě o těch dvou. První škrtl sirkou Houellebecq. Přišel počátkem roku s nápadem vést s BHL půlroční e-mailovou korespondenci. „Jak se tvrdí, velmi se navzájem odlišujeme. S výjimkou toho podstatného. Oba jsme jedinci dosti opovrženíhodní.“ Píší si pak o tom, co prožili a prožívají, co cítí, vyprávějí o svých rodičích a o tom, jaké o nich panuje mínění. Nezapomínají připomínat své literární a myšlenkové učitele a inspirátory.
A pak hodně lamentují. Proč jsme terčem tolika nenávisti? Bohatí a slavní, a přitom tak nepochopení. Možná jádro pudla, jež může dát smysl tomuto na povrch nesmyslně sebestřednému počínání. Dva mučedníci zavilé literární kritiky. Jako kdysi Ezra Pound a Albert Camus, jako Sartre a Baudelaire. Ostatně, právě ty veličiny si autoři zvolili za své přímluvce.
Nic proti záměru. Svoboda tvorby je bezbřehá. A tak to má být. Přesto cosi dráždí. Kdyby oba autoři šli se svým trápením k psychoanalytikovi, museli by za své zpovědi zaplatit. V literární podobě z nich mají naopak slušný profit. Kniha vyšla v nákladu 150 tisíc výtisků. I tak se dnes ve Francii „dělá“ literatura. Anebo spíše šikovně vymyšlený a realizovaný plán na bestseller? V každém případě svědectví o době. Dobře zfabrikovaný obraz celebrity, hrstka obratně sepsaných povzdechů nad mravy a pár postřehů ze života prošpikovaných odkazy na literární veličiny minulosti stačí na dílo, jež se vydává za literaturu. Bez ohledu na čtenáře, jenž se neubrání otázce, zda měli autoři jasno, co hodlají sdělit.
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
ČESKY NEVYŠLO
Ennemis publics
Michel Houellebecq Bernard Henri Lévy Vydal Flammarion Grasset, Paris 2008. 334 strany.
