Když někdo projde tak obrovskou záplavou průměru či podprůměru s občasnými ostrůvky kvality, a když navíc o současném umění nic neví, tak ho to nejspíš odradí. Smysl letošního ročníku tedy spočívá v jednotlivostech - v řadě zajímavých kreseb, obrazů, fotek a instalací, které se nedají přehlédnout. Zaujme vtipná rozměrná instalace Guillerma Santamariny z rozbitých elpíček, kterou autor vytvořil přímo na místě a která vyjadřuje destrukci a absurditu současné společnosti. Originálně působí kaligrafická malba Xue Juna, která vyjadřuje propojení dávných východních tradic s racionalitou a zároveň podivností a nepochopitelností dnešního světa. Z českých malířů upoutá Josef Bolf se svou schopností zachytit s nesmírnou jemností lidskou osamělost. Citlivostí se mu blíží Rumun Radu Comsa, který ovšem při ztvárnění obdobné atmosféry volí odlišný způsob vyjádření. Z mladé generace zaujme velkorysostí projevu malíř Robert Šalanda. Smysl pro hru se světlem se promítá do minimalistických tisků na hliníkových deskách od Marka Kvetána, nedávného vítěze soutěže 333, pořádané pražskou Národní galerií.
Působivé jsou černobílé fotografie Aleny Kotzmannové nebo kultivované fotografie Markéty Othové. Z dnešních klasiků upoutá Jiří David sérií kompozic, ve kterých se prosazuje přísnost a zároveň příjemná hravost. Tak se znovu ukazuje jeho výrazná mnohostrannost. Instalace Evy Koťátkové dokazuje, že nedostala cenu Jindřicha Chalupeckého zadarmo, i když se svým stylem řadí do mezinárodního proudu, kde jsou někdy projevy autorů zaměnitelné. Ještě po letech je vidět, jak silné byly s až neuvěřitelnou tvrdohlavostí vytvářené velké strukturální kresby Václava Stratila. Šlo o osobitý projev pozdního minimalismu 80. let. A konečně Jan Nálevka zaujme videem s opakující se melodií, která představuje ubíhající čas. Její zvuky nás ve své průraznosti provázejí takřka celou expozicí.
Asi by byla škoda, kdyby již tradiční bienále nepokračovalo, ale mělo by se připravit s promyšlenými tematickými okruhy. Vždyť v minulosti se právě zde tento přístup osvědčil. V tomto směru tentokrát došlo k pouhým náznakům. Národní dělení, které tu převažuje, je příliš schematické a už dávno nestačí.
HODNOCENÍ LN ***** Prague Biennale 4
Karlínská hala Praha, do 26. 7.
