Jako dlouholetý uživatel železnice musím jen potvrdit stesky strojvůdců na zarostlé okolí železničních tratí, ohrožující bezpečnost provozu. Je to však jen jeden z projevů celkového zanedbávání nejen údržby, ale především modernizace železnice. Jistě, budují se koridory. To je ale bez radikálnějších investic do modernizování i regionálních tratí asi stejně užitečné jako nový městský vodovodní přivaděč bez oprav děravé místní sítě, v níž se většina přivedené vody zase ztratí. A kdybychom jen zanedbávali údržbu, ony jsou některé regionální tratě doslova násilně rušeny! Tím myslím přes zájem cestujících o ně, přes zoufalou snahu místních samospráv udržet provoz.
Přitom se potýkáme s neřešitelnými problémy na přeplněných, čím dál častěji kolabujících silnicích, což se týká i těch nejmodernějších, zcela nově postavených. S hekatombami mrtvých, jejichž množství neklesá, i kdyby se policie ubodovala či upokutovala. Bojujeme se záplavou tisíců a tisíců kamionů. Do údržby stávající silniční sítě a do další výstavby jdou těžké miliardy. Ale že by to největší bolesti silniční dopravy řešilo, to vidět není.
Železnice a silnice jsou jako dvě nohy člověka. Je-li jedna z nich na tom zvláště špatně, je nesmysl léčit tu zdravější. Jinak řečeno, pokud se do železnice nebude investovat aspoň tak jako do silnic, bude česká doprava stále pokulhávat. A tu a tam si pořádně nabije nos. Krev ale poteče z těch našich.
O autorovi| PhDr. Miroslav Hudec, Česká Lípa
