Nyní již obyvatelé lokality nejsou v otázce vládních nařízení tak důslední. Nedodržování opatření se často děje u mládeže, která si rizika spojená s infekcí patřičně neuvědomuje. Navíc podle Lubomíra Šlapky a Davida Schillinga z organizace Most k naději, jež řeší s klienty primárně závislostní problematiku, je ochrana před nákazou ve vícečetných rodinách téměř vyloučená. Místní navíc mnohdy nevěří očkování a mají zmatek ve vládních opatřeních.
Pocity nejistoty doprovází každodenní život především u těch, kdo měli existenční problémy už před pandemií. Krizi v sociálně vyloučených lokalitách virus prohloubil, a to nejen v ekonomické rovině. „Často se potýkají s novými stresy a situacemi, jež dosud nemuseli řešit – jedná se zejména o zajištění povinné distanční výuky, velké náklady na ochranné pomůcky nebo orientaci v nepřeberném množství informací z médií –, a se spekulacemi či hoaxy, které se v komunitě šíří,“ řekl pro Lidovky.cz Petr Máčal, ředitel organizace IQ Roma servis, jež pomáhá romským rodinám v Jihomoravském kraji.
Covid za všechno nemůže. Až polovina nárůstu výdajů státního rozpočtu s ním nesouvisí, tvrdí NKÚ |
„Prostě není možné udržet základní hygienické standardy v místě, kde od kliky u hlavního vchodu přes schodiště až po byt samotný je téměř všechno špatně,“ popisují Šlapka a Schilling situaci na sídlišti Janov.
Z velké části však nedodržování nařízení přisuzují faktu, že zdejší obyvatelé nemají v opatřeních jasno. Lidé z této oblasti se často nedostanou pravidelně k internetu ani k jiným zdrojům informací a samotná vládní opatření se často rychle mění a upravují. Část místních obyvatel se tak k aktuálním zprávám dostává podstatně hůře než běžní obyvatelé. Novinky si pak předávají mezi sebou a často zkresleně.
Někteří mají silné tendence uvěřit různým konspiračním teoriím a sami je šířit, stejně jako je tomu ve většinové společnosti. „Někdy se stane, že obyvatelé sociálně vyloučených lokalit podlehnou různým dezinformacím, jakými jsou například čipy k ovládání nebo sledování lidí a podobně. Často rozšířená fáma mezi romskou komunitou je tvrzení, že Romové mají být prostřednictvím covidu vyhlazeni, popřípadě se tak stane prostřednictvím očkování proti nemoci samotné,“ popsala dezinformační zprávy Eva Zlámalová z obecně prospěšného sdružení Romodrom.
VLACH: Jak se nám žije v lockdownu? Vláda se nemůže divit, že společnost vře |
Rodiny podle organizace mají z nemoci obavy, ale nejsou příliš důsledné v dodržování opatření. K očkování se staví negativně, nemají k němu důvěru. Průzkumy, jakým je třeba výzkum v rámci projektu Život během pandemie, ukazují, že zvláště mezi lidmi s nižším vzděláním je ochota k vakcinaci menší. Ředitel organizace IQ Roma servis se domnívá, že se to ale postupně zlepšuje, jak očkování podstupuje čím dál víc lidí a jak pracovníci bludy trpělivě vysvětlují.
Vyplnit tiskopis může být problém
Palčivým problémem je komunikace s úřady, které omezily svůj provoz. Od úřadů práce až po správu sociálního zabezpečení. „Lidé si nevědí rady s vyplňováním tiskopisů. Dříve měli možnost formulář sepsat na úřadě a často jim bylo vše opakovaně vysvětleno. Tato možnost je nyní omezena,“ popisují Šlapka a Schilling.
Klienti pak mají tendence některé své vážné sociální či ekonomické problémy neřešit. Zejména u osob se závislostním chováním, kterým Most k naději pomáhá, může být odložení zdravotní péče kritické. „Predikujeme, že čím déle potrvají restrikce, tím více bude docházet k prohlubování problémů uživatelů služby,“ upozorňují pracovníci Mostu k naději.
Dluhová spirála
Obecně se pandemický rok nesl ve znamení vyšší nezaměstnanosti. Lidé ze sociálně vyloučených oblastí jsou častěji dohodáři nebo si přivydělávají na černo. Kvůli současné situaci tedy v mnoha případech přišli o své jediné příjmy. Lidé v nouzi se tak dostávají do většího zadlužení a nemají šanci svou situaci řešit. Bez možnosti krátkodobého výdělku se také stupňuje riziko, že ztratí bydlení. „Spousta lidí přišla o zaměstnání kvůli covidu a hledání práce je pro obyvatele sociálně vyloučených lokalit ještě těžší než dřív,“ potvrzuje Zlámalová.
Organizace Člověk v tísni na severu Čech výrazně posílila týmy dluhových poradců, v Ústeckém kraji operují v pěti městech, v celé zemi v pětapadesáti. „Posílili jsme také dluhovou telefonní linku, kde jsme k dispozici od pondělí do pátku, krizové situace řešíme s klienty do desáté večerní,“ řekl Vít Kučera, ředitel poboček Člověka v tísni v Ústeckém kraji.
Zhoršená situace dopadá bolestně na nejmenší: podle údajů České školní inspekce se 10 tisíc dětí – především ze socioekonomicky znevýhodněných domácností – za rok distanční výuky vůbec nezapojilo do vzdělávání. Jejich už tak horší startovní pozice se o to víc komplikuje. Pracovníci neziskovek se snaží pomáhat rodinám se zajištěním technického vybavení, doučováním i s komunikací mezi školou a žáky.
NEZISKOVÝ SEKTOR■ Na přepočtené úvazky v něm pracovalo v roce 2018 dle dat Českého statistického úřadu 117 tisíc lidí, průměrný nabízený plat činil podle serveru Jobs.cz asi 30 tisíc korun. ■ Během loňského roku podle průzkumu Nadace OSF utrpěl sektor v důsledku pandemie výrazné zásahy: pětina organizací počítá, že letos bude muset utlumit své aktivity a služby. ■ Každá desátá neziskovka očekává propouštění. ■ Jen Člověk v tísni loni pomohl 11 570 lidem ve více než stovce obcí, nejčastěji šlo o problémy s tíživou sociální situací, dluhy či distanční výukou. |
„V jedné, popřípadě ve dvou místnostech žije celá rodina, což v reálu znamená klidně i více než pět lidí. Pohybují se tam děti různého věku, včetně nemluvňat, rodiče provozují běžné denní činnosti a podobně. Technické vybavení těchto domácností je také téměř nulové. Nemluvě o tom, že některé domácnosti mohou být dočasně odpojeny od elektřiny,“ popisuje Šárka Šilhanová z Romodromu.
I když jsou schopni alespoň částečně děti vybavit IT technikou, ne v každé rodině to představuje řešení. V některých případech nemají děti ani jejich rodiny dostatek znalostí, aby mohly s IT technikou pracovat. Velký problém je také připojení na internet, na jehož zajištění nemají organizace ani školy finanční prostředky. „V případě, že tyto děti zanecháme jejich osudu, je téměř jisté, že většina z nich se žádného vzdělávání účastnit nebude nebo velmi omezeně. Je trochu škoda, že se na toto nemyslelo dříve,“ posteskla si Šilhanová.
