Občanské průkazy se změní. Pohlaví v nich zůstane, ženy nebudou muset přidávat ke jménu -ová |
„Stalo se mi, že mě jednou napsali jako Sedlová, to jsem prskala. Když jsem začínala, lidé se mě ptali, jestli mají napsat Sedlová, nebo Sedláková. A já říkám, ne, prostě Sedlo,“ sdělila pro server Lidovky.cz akademická malířka Klára Sedlo.
„Umělec je solitérní osobnost, skoro všechna ženská příjmení ale končí stejně. Nechci být unifikovaná zakončením -ová,“ vysvětluje. I v běžném životě se jí prý lidé ptají, jak si ji mají uložit do telefonu.
Debatu o přechylování opět rozvířila sněmovna, která ve třetím čtení schválila návrh novely o matrikách. O jeho dalším osudu rozhodne Senát. Podle návrhu by možnost volby dostaly všechny ženy. Nyní musí žadatelka uvést důvody, proč požaduje příjmení bez zakončení -ová. A úřad jí vyhoví, pouze když uvede, že je jiné národnosti než české, její manžel je cizinec nebo že plánuje žít v zahraničí. Spousta žen ovšem musí tato pravidla obcházet, protože pravý důvod, tedy čistě osobní preference, by jim úřad zamítl.
Boom zřejmě nepřijde
Podle lingvistů však více žen preferuje přechýlenou variantu, proto si nemyslí, že by novela způsobila boom v nepřechylování.
„Myslím, že nepřechýlená příjmení se masově nerozšíří, pouze už zákon bude tolerovat menšinovou volbu,“ míní Martin Prošek, ředitel Ústavu pro jazyk český.
Nepřechýlená příjmení už teď působí zmatky, masově se nerozšíří, míní šéf Ústavu pro jazyk český |
V mnohem větší míře dostávají Čechy do rozpaků nepřechýlené varianty, jež jsou na první pohled české. „Vyšší stupeň přijatelnosti je oslovit ženu s evidentně cizím příjmením ‚paní Schwarz‘. U příjmení českého původu se ženy častěji dostávají do úzkých. Zde už se v mnohem větší míře očekává přechýlené zakončení -ová,“ vysvětlil v rozhovoru pro server Lidovky.cz Prošek.
Nejistotu, jak vlastně o ženě mluvit, vzbuzují i příjmení, která mají formu přídavného jména – třeba Černá. Nepřechýleně by se žena jmenovala kupříkladu Jana Černý.
Některé ženy volí nepřechýlené příjmení z čistě praktických důvodů. Třeba aby si je zahraniční celníci správně přiřadili k manželovi, cizinec totiž nemusí chápat, že Potůčková a Potůček patří k sobě. Podobné nedorozumění v cizině může zkomplikovat život ale i v závažnějších případech. „Když to přeženu, může na dovolené dojít k nějaké nehodě a žena nemusí být připuštěna k manželovi či svému dítěti čistě proto, že nenese shodné příjmení. To je sice pravděpodobně jen okrajová záležitost, stát se ale vždy může cokoli,“ popsala jazykovědkyně Martina Rybová, která působí na Univerzitě v Regensburgu.
Těm ženám, které zvolily nepřechýlená příjmení z výše popsaných důvodů, pak může, ale nemusí nevadit, když je v Česku oslovují se zakončením -ová. Záleží opět na osobních preferencích nositelky. „Některé ženy si nepřechýlenou variantu zvolí, protože pobývají v zahraničí. Přitom jim v českém prostředí nevadí oslovení paní Potůčková,“ přiznává Prošek.
Pokud si však žena příjmení zvolila z osobních hodnotících preferencí, zakončení -ová se jí vůbec nelíbí, může ji nesprávné oslovení třeba i urazit, přestože úzus (to, jak běžně komunikujeme) nic nezakazuje. „Ženy, které si přejí nepřechýlené příjmení, často uvádí argument, že jim přechýlená podoba příliš implikuje historický charakter přechýlených variant. Že jsou „něčí“, tedy jakýmsi majetkem muže, nebo otce,“ přiblížila Rybová.
Čeština zná přechylování už od středověku, kdy se dokonce rozlišovala varianta pro manželku Lazarová a pro dceru Lazarova, tedy Lazarova dcera. „Z hlediska současného jazyka přechýlené příjmení takovým způsobem nefunguje, já osobně se například necítím být ‚majetkem’ svého otce,“ říká Rybová s tím, že ale chápe, že to mnozí můžou cítit jinak.
MACHALICKÁ: Už žádná Gina Lollobrigidová |
Nepřechýlené varianty se však objevovaly už v historii, kdy se čeština vyvíjela v těsném kontaktu s němčinou. „Pokud německý písař nebo farář neuměl česky, zapsal do dokumentu jméno ženy ve stejné podobě, jak se jmenoval její muž. Rozkolísaná situace byla nejen v úředních dokumentech, ale i běžném užití,“ popsala v rozhovoru pro server Lidovky.cz Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český. Praxe však byla různá, někteří písaři přidávali zakončení -ová k mužskému jménu přímo se spojovníkem. Napsané tedy vypadalo například Dvořák-ová.
Čeština je jazyk přirozený a stále se vyvíjí, přičemž se do něj dostávají i společenské postoje moderní doby. A právě i nepřechylování reflektuje jednu z mnoha dobových tendencí. „Pro mnoho žen je nepřechylování příjmení jedním ze způsobů, jak narušit celkový spíše patriarchální charakter společnosti, kdy zdaleka není dosaženo rovnováhy mezi muži a ženami,“ uvedla Rybová.
Naráží tím na nerovné platové postavení mužů a žen na stejných pozicích nebo i to, že někteří zaměstnavatelé či personalisté při přijímacích pohovorech preferují muže. Například proto, že žena můžou odejít na mateřskou dovolenou a zaměstnavatel by za ni musel hledat náhradu. Podle Rybové by možnost volby zakončení příjmení znamenala také krok k rovnosti a přijetí osob jiného genderu nebo osob, které podstoupily tranzici.
Naopak přechylování jmen zahraničních osobností může Čechům znít komicky. „Mnohdy se navíc přechyluje i část jména, která vůbec není příjmením, a tudíž se přechylovat nemá,“ upozorňuje Rybová. Příkladem může být americká zpěvačka Billie Eilish, kterou někdy média přechylují jako Eilishovou, přestože přechýlená podoba by správně zněla Billie Eilish Pirate Baird O´Connellová.
