Kvůli komu by se sjelo kempovat před nemocnici padesát lidí? To by musela onemocnět mimořádná celebrita. Vždyť mnoha lidem ani nepřijde nikdo na pohřeb. To ovšem uvažujeme o „nás“. Jiné společenské skupiny se chovají jinak. K jejich specifikům patří vedle těch, jež vyplývají z vyjádření mluvčího městských strážníků („Vyjížděli jsme tam kvůli problémům hygienického rázu... Poučili jsme je, jaké jsou podmínky ve vztahu k běžnému životu v České republice...“) také to, že mívají více dětí než my a spoléhají se na rozvětvenější příbuzenské sítě než my, jimž i jistoty malé nukleární rodiny v podstatě nahradil stát.
Historicky to všude funguje tak, že s postupujícím kapitalismem a modernitou se zmenšoval počet dětí. Ne stejně, ale ten trend platí univerzálně. A je těžké ho nějak štelovat. Číňané se rozhodli, že změní populační vzorce svou politikou jednoho dítěte. Teď zjišťují, že by se zamýšlený výsledek dostavil sám i bez brutálních státních zásahů do života rodiny - v nejbohatší Šanghaji už se najednou nerodí dost dětí. Zato, jak se ukazuje v našich poměrech, je ovšem na místě přizpůsobení se „podmínkám ve vztahu k běžnému životu“.
Čtěte „Romský tábor...“ na straně 1
