Objev týmu amerických vědců vedených Konradem Hochedlingerem z bostonského Harvard Stem Cell Institute opět posílil vyhlídky na úspěšnou a bezpečnou léčbu kmenovými buňkami. Kmenové buňky se bez omezení množí a ze vhodných buněk se mohou v laboratoři proměňovat v buňky požadovaného typu. Lékaři by je mohli používat pro léčbu nejrůznějších chorob – od Parkinsonovy až po hojení popálenin. Velký příslib představuje nedávný objev japonského biologa Shinyi Yamanaky z univerzity v Kjótu, který dokázal v laboratoři vypěstovat lidské kmenové buňky ze specializovaných buněk odebraných pacientovi. Na buňky kůže vypustil Yamanaka čtveřici virů upravených genovými inženýry. Viry vnášejí do buňky lidské geny, které mají za úkol ovládat velký počet dalších genů. V buňce je tímto zásahem od základu změněno spektrum pracujících a odpočívajících genů. V závislosti na tom se mění i vlastnosti buňky.
Čtveřice Yamanakou zvolených genů přetváří jakékoli specializované buňky na tzv. indukované pluripotentní kmenové buňky, které se neomezeně množí a při vytvoření vhodných podmínek se v laboratoři promění na kterýkoli z dvou set třiceti typů buněk tvořících tělo dospělého člověka. Tyto buňky na první pohled vypadají jako ideální surovina pro léčbu nejrůznějších chorob. Teoreticky neexistuje typ tkáně, který by z nich nešel vypěstovat, a tělo pacienta by je mělo přijmout bez podráždění imunitního systému. Jsou to jeho vlastní buňky přeškolené do nové role.
Takto připravené kmenové buňky však mají velkou nectnost. Použité retroviry vsunou nové lidské geny do dědičné informace buňky a napevno je tam zabudují. Pokusy na zvířatech ukazují, že takto geneticky poupravené buňky mají silný sklon k nádorovému bujení. Léčbu by provázelo riziko rakoviny.
Konrad Hochedlinger vnášel do kožních a jaterních buněk myši stejné geny jako Yamanaka. Jako „trojského koně“, který ve svých útrobách „pašovaný“ gen pronese do buňky, použil viry ze skupiny adenovirů, jež nevkládají geny přímo do dědičné informace.
Riziko kleslo, efektivita také Jak prokázaly výsledky experimentu zveřejněné prestižním časopisem Science, buňky přeškolené pomocí adenovirů sklonem k rakovině netrpí. Účinnost tvorby indukovaných pluripotentních kmenových buněk však klesla až na setinu efektivity původního Yamanakova postupu. Ten sám o sobě účinností nijak nevyniká. Zabírá u každé tisící až desetitisící buňky. „Hochedlingerův postup je výjimečně neefektivní,“ posteskl si biolog Evan Snyder z kalifornského Burnham Institute for Medical Research. Vědci přesto hodnotí Hochedlingerův počin jako významný. Nejdůležitější je skutečnost, že celý postup přece jen funguje,“ zdůraznil Hochedlingerův harvardský kolega George Daley.
Ani bezpečné adenoviry nemusí mít při vytváření kmenových buněk poslední slovo. Vědci pracují na vývoji širokého spektra buněčných „rekvalifikačních kurzů“, ve kterých lze specializované buňky pacienta proměnit na buněčnou surovinu kmenových buněk. Yamanaka například vyvíjí systém pro měnění aktivity genů v buňkách bez použití virů.
