Titulní roli Markéty nastudovaly Lucie Bílá a Bára Basiková. V roli studenta práv Adama alternují Vojtěch Dyk a Miloslav König. Režie se ujala Viktorie Čermáková, která uvedla, že už dlouho si přeje režírovat operu. „Muzikál je vlastně vzdálený příbuzný opery a Dáma s kaméliemi je titul, který je mi zrovna v této době a v podobě, o které uvažujeme, kupodivu blízký. Těším se po všech těch ironických a zlých kusech, na kterých jsem pracovala minulé tři sezony, na odlišný úkol: vyprávět přitažlivě příběh o smutné lásce,“ uvedla. I pro skladatele Pavlíčka je příběh velkého citu blízký a uvěřitelný. „Právě prožívám emotivně velmi silné období a také pevně doufám, že romantická láska může přežít cynismus této doby,“ řekl.
Autorem scény je Luboš Svoboda, kostýmy vytvořila Natálie Steklová, choreografii Adéla Stodolová a Rostislav Novák.
Román Dáma s kaméliemi definitivně proslavil francouzského spisovatele a dramatika Alexandra Dumase ml. (1824-1895), nemanželského syna slavného otce Alexandra Dumase, kromě jiných děl autora Tří mušketýrů. Kniha vyšla v roce 1848 a okamžitě se stala populární. Příběh vášnivé, osudové lásky kurtizány a mladého právníka dojímal a bořil tabu. Titulní hrdinka vykupující život vydržované ženy čistotou citu a nakonec i smrtí - to bylo v literatuře téma velmi skandální.
Autentičnost a pikantnost Dumasovy knihy navíc podtrhovaly autobiografické momenty. Předobrazem krásné „dámy s kaméliemi“ Marguerity Gautierové byla totiž Marie Duplessis, proslulá francouzská kurtizána, se kterou měl kromě Alexandra Dumase ml. poměr například také Franz List. Úspěšnou knihu následovala Dumasova vlastní dramatizace románu. Ta byla už pro tehdejší cenzuru natolik provokativní, že po premiéře v únoru 1852 nesměla být nějakou dobu znovu uvedena. Satisfakcí pro Dumase ovšem bylo, že podle jeho příběhu vzniklo v roce 1853 první významné operní dílo na současný společenský námět - Verdiho opera La Traviata.
První slavnou divadelní interpretkou postavy Marguerity Gautierové byla francouzská herečka Sarah Bernhardtová. Dáma s kaméliemi se také mnohokrát stala předlohou k filmovým zpracováním. Jen z období němého filmu existuje desítka filmových verzí slavného příběhu, v jedné z nich z roku 1911 hraje „dámu s kaméliemi“ právě Sarah Bernhardtová (v době, kdy ji natáčela, jí bylo 67 let), v jiné ztělesnil Armanda Duvala Rudolph Valentino. Další více než desítka zvukových filmů inspirovaných touto klasickou látkou následovala. Snad nejslavnějším filmem podle Dámy s kaméliemi je Camille hollywoodského režiséra a scenáristy Georga Cukora z roku 1936 s Gretou Garbo a Robertem Taylorem v hlavních rolích.
