Středa 19. ledna 2022, svátek má Doubravka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Bílé ženy v temné Africe

Česko

Mezi našimi spisovatelkami nejsou světoběžnice žádnou výjimkou. Namátkou Iva Pekárková, Petra Hůlová, Hana Androniková, Eva Kantůrková, Magdaléna Platzová... a samozřejmě Eda Kriseová.

Její nejnovější próza s poněkud krkolomným názvem Necestou slečny H. a dnešní Afrikou je literárně velmi kvalitním cestopisem, napůl beletristického, napůl publicistického ražení. Spisovatelka v něm nevystupuje jako odbornice na Afriku, nýbrž jako senzitivní pozorovatel, který se snaží aspoň zčásti proniknout do oné těžko srozumitelné a obtížně uchopitelné, okouzlující i strašlivé hmoty, jíž Afrika nepochybně je. Jak to odpovídá jejímu autorskému naturelu, věci a jevy uchopuje spíše intuicí, raději klade otázky, než vynáší soudy. Cítí, že je zde cizím elementem, ba možná vetřelcem, proto touží co nejvíce splynout, ba kdyby to šlo, snad se i v oné mateční africké temnotě rozplynout.

Kriseová v Africe pobývala v posledních několika letech především v Zambii, kde, jak se z knihy dozvídáme, pracuje její přítelkyně Hana. Podíváme-li se na mapu, vidíme, že je to centrální stát v jižní části kontinentu, podíváme-li se na Wikipedii, přečteme si, že patří k nejchudším zemím na světě, nicméně v něm vládne jakýs takýs „demokratický“ systém. Eda Kriseová odtud vyrážela na cesty do okolních států, do Jihoafrické republiky, do Keni, Rhodesie (Zimbabwe), vypravila se i na Madagaskar. Nejdůležitější však byla její cesta do malého státu Malawi, kde na úpatí posvátné hory Mulanje se má nacházet hrob slečny Hlaváčkové.

Dva a půl tisíce kilometrů pěšky Tato pozoruhodná Češka vyrazila před sto dvaceti lety na šílenou cestu z Kapského města vzhůru napříč Afrikou. Jejím úmyslem snad bylo projít, samozřejmě pěšky, celý kontinent až do Káhiry a vrátit se domů. Doprovázena pouze dvěma nosiči ušla celkem dva a půl tisíce kilometrů, došla na na území někdejšího Ňaska (Malawi) a tam ve stanici Fort Anderson (nyní Mulanja) podlehla malárii. Nezůstalo po ní nic, jen nejasná legenda u místních domorodců a pak krátká zmínka v tamních anglických novinách.

Na tu neuvěřitelnou náhodou narazil před pěti lety tehdejší velvyslanec v Zimbabwe Jaroslav Olša jr., z jehož článku se o existenci tajemné slečny dozvěděla Eda Kriseová. Ta v jejím nepochopitelném a neobjasnitelném činu (nikdo neví, co ji to napadlo...) nalezla zárodek epického motivu, který pak domýšlí ve své knize. Je v řádu věcí a autorčiny přirozenosti, že ten impulz k sebevražedné cestě vzešel z něčeho tak jadrně afrického, jako je sexus: nevzhledná slečna Hlaváčková, sloužící coby guvernantka v Kapském městě, podlehla domorodému muži, a když ji svedl a opustil, přelila se energie sexuální do sebezničující touhy putovatelské. Její drásavé, bolestivé a vší krutostí přírody a těla sužované putování je tedy jakýmsi erotickým projevem zklamání a bolesti. Spisovatelka se vžívá do této postavy, cítí k ní blízkost a stává se jakousi její družkou v putování. Samotná story posedlé cestovatelky zabere zhruba čtvrtinu textu, podstatně větší část je reportážněmeditativní líčení autorčina prožívání a poznávání Afriky. Je podáno solidně, co se týče informací, a čtivě, pokud jde o styl. Kriseová nezapře své dávné novinářské kořeny, takže když píše o pekelných poměrech ve slamech v Nairobi, když popisuje domorodé zvyky, rituály, obyčeje, jejich mravy i nemravy, je velmi přesvědčivá a působivá. Je reprezentantkou toho „post-optimistického“ pohledu na Afriku, který v ní už dávno nevidí „budoucnost“ lidstva ve smyslu pokroku, k němuž se musí Afričanům jen „trochu“ pomoci. Tady zdá se „pokrok“ selhal, nebo spíš se do těchto poměrů vůbec nehodí, není pro to zde půda, v němž by vůbec „naše“ pojmy a jevy mohly zakořenit. Co my, „civilizovaní“ a na rozumu založení lidé můžeme vědět o jejich životě, o jejich pasivitě, nicnedělání, fatalitě, odevzdanosti, zkorumpovanosti, dětinskosti? Copak my můžeme rozumět něčemu tak temnému, pudovému, násilnému a zároveň prastarému, jako je africký život?, ptá se v pozadí svého líčení, které je drsné a občas i dech beroucí.

***

Eda Kriseová: Necestou slečny H.

a dnešní Afrikou

Vydal Prostor, 2010. 220 stran

Autor:

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nečekaný příbuzenský vztah. Vévodkyně Kate a Meghan pojí krev Přemyslovců

Premium Učebnice mluví jasně. Přemyslovci vymřeli po meči v roce 1306, kdy byl mladičký král Václav III. zákeřně zavražděn...

Češi investují do kryptoměn ve velkém. Stát řeší, jak je přinutit přiznat zisky

Premium Ještě nedávno byly virtuální měny jako bitcoin investicí především pro lidi, kteří chtěli experimentovat a nebáli se...

Opět jsme to roztočili: Ohlédnutí za Vánočním kolotočem v roce 2021
Opět jsme to roztočili: Ohlédnutí za Vánočním kolotočem v roce 2021

Vánoční kolotoč se stal nedílnou součástí eMimina. Letos si už po třinácté naše uživatelky vzájemně poslaly dárečky, které opět udělaly velkou...