27. dubna 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Většina starých civilizací vyschla, varuje biolog Pokorný. Měli bychom se podívat na důvody

Biolog Jan Pokorný | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Biolog Jan Pokorný | foto:  Dan Materna, MAFRA

Praha Už před dvaceti lety bylo zřejmé, že způsob hospodaření, jaký se v Česku provozuje, vede k postupnému odvodnění krajiny, říká v rozhovoru pro LN Jan Pokorný, ředitel obecně prospěšné společnosti Enki, která se zabývá výzkumem v oblasti solární a krajinné energetiky, rybničního hospodaření a hospodaření s vodou v krajině.

Pokorný dlouhodobě upozorňuje na to, jak důležité je vracet vodu do přírody. I proto od roku 1997 ve spolupráci s profesorem Wilhemem Riplem z Technické univerzity v Berlíně a kolegy ze Švédska začal pod patronací UNESCO pořádat kurzy pro rozvojové země.

LN: Často říkáte, kolik je to wattů, svítí-li slunce. Tak kolik?
Tisíc wattů na metr čtvereční při jasné obloze od jara do podzimu. Na kilometr čtvereční je to příkon jednoho bloku Jaderné elektrárny Temelín (1000 MW). Jestliže na tom kilometru čtverečním máte les nebo ovocný sad a rybníky, většina energie jde do výparu vody. Vodní pára neodchází rychle, protože už není síla, která by ji hnala rychle vzhůru, voda se vrací jako drobný déšť, mlha nebo ranní rosa, když se v noci ochladí. To je malý vodní cyklus, který ale existuje jen tehdy, pokud je dostatek vegetace a vody.

LN: A to teď není?
Provozujeme průmyslově zemědělství, rozšiřují se města a suché odvodněné plochy. V České republice se sice plocha lesů trochu zvýšila, necháváme ovšem vědomě usychat les na horách a lesy ztrácejí vodu. Tomu všemu je společné, že se odvodňuje a odstraňuje se trvalá vegetace, zmizely i malé nivy toků a jiné mokřady, mokré louky byly odvodněny. Máme velké půdní bloky, které jsou odvodněné a vzrostlá vegetace, která chladí, je na nich jen krátkou dobu. Kukuřice začne růst v červnu, a to už sekáme řepku a obilí. Pak zůstanou holá, přehřátá pole. Na sklizeném, odvodněném poli je najednou povrchová teplota 50 stupňů a horký vzduch jde nahoru. Suchá plocha vypadá nevinně, ale právě z ní stoupá rychle vzhůru ohřátý vzduch, který odebírá vlhkost z okolí. Tak krajina vysychá. K tomu máme městské aglomerace, které se taky přehřívají.

Hospodáři v krajině, zemědělec, lesník, rybníkář a případně územní plánovači určují množství a kvalitu vody i místní klima a tato úloha by jim měla být přiznána. V zemědělství pracují méně než dvě procenta populace, zemědělci produkují to, co mohou prodat a chovají se tak, jak to určují dotace. Zemědělci živí světovou populaci a přitom patří k ekonomicky ohrožené skupině podnikatelů.

LN: Zaniklé civilizace si tím vším prošly?
Minulé civilizace, ať už Mezopotámie, Severní Afrika, údolí Indu, ty všechny vyschly. Co je přitom podstatné, že nepálily fosilní paliva, nepoužívaly uhlí, nezvyšovaly tedy koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře. A beztak vyschly. Hlavní příčina vysychání je podle mě špatné hospodaření s vodou a s vegetací v krajině.

LN: Když civilizace vyschly i bez oxidu uhličitého, není to přeci jen proud dějin?
Samozřejmě, že je, ale má nějakou příčinu. Existuje úžasná kniha Green History of the World, tedy Zelená historie světa, kterou napsal archeolog Clive Ponting. V 65 letech mu došlo, že se většinou civilizace vyčerpaly samy. Zeslábly a potom je přemohli nějací nájezdní barbaři. Vezměte si třeba Řím. Civilizace prostě vyčerpala půdu, vznikly tenze, protože civilizace (města) zcela zapomněla na zemědělce, zapomněla, kdo vytváří hodnoty. My vymýšlíme, že budeme dovážet potraviny. Ale odkud? A proč?

LN: Které všechny civilizace vyschly?
Jednodušší je říct, které nevyschly. Třeba Jižní Korea, nevyschly části Číny, protože mají rýži, což je mokřadní rostlina V Egyptě archeologové kopají dva tři metry pod zem, aby našli to, co tady bylo před pár tisíci lety. Celý sever Afriky, bývalé Kartágo a dnešní Alžír, podobně Mezopotámie, sumerské civilizace, tedy dnešní Sýrie, Irák, Írán. Vyschla i celá střední Asie, o které se moc nemluví. Třeba Turkmenistán má krásné muzeum o historii civilizace a ukazuje, jak postupně museli čerpat vodu z větších hloubek. Vyschly i civilizace Mayů a Aztéků. Někdo říká, že kdyby vydrželi, za pět set let se klima změnilo. Ano, ale proto, že to území opět zarostlo.

LN: Jaké ponaučení bychom si ze zaniklých civilizací měli vzít?
Civilizace je organizace společnosti, která má takovou nadprodukci zemědělských potravin, že může udržovat města, armádu, úředníky. Nejsou to jen sběrači nebo lovci. Člověk je na zemi jeden až dva miliony let, první civilizace vznikaly před necelými 10 000 roky a většinou vydržely nejdéle několik tisíc let. Většina měla nadprodukci potravin proto, že začala pěstovat zušlechtěné stepní trávy, tedy obilniny. Pšenice, žito, ječmen nesnesou zatopení kořene vodou. My jim proto musíme půdu vylepšit (meliorovat), aby se kořeny ve vodě neudusily. Postupně měníme krajinu ve step a pak žasneme, že se jako step chová.

LN: Měli bychom tedy přestat pěstovat obilí?
Určitě ne. Zatím nemůžeme ani pole rozdělit na menší plochy. Jsou odvodněná, máme velké stroje a nemáme lidi v zemědělství. V tomto směru jsme na tom ještě hůř než jinde. Na každém půdním bloku, respektive pod ním, bychom potřebovali zadržet vodu a přitom neohrozit zemědělství, ani ten odvodňovací systém, jinak by se tam traktor utopil. Nejde to nechat jen tak a říct si, že si to poradí samo. Je to stejné, jako kdybyste nechali jen tak stát dům bez údržby. Pole je stavba, protože má v půdě systém odvodnění.

LN: Jak tedy na to?
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd vypracoval s Povodím Vltavy velmi podrobnou mapu, kde je pro celé povodí Vltavy vytipovaných 160 tisíc míst pod jednotlivými půdními bloky, kde je třeba vodu zastavit, abychom ji nepouštěli rychle pryč a využili jí zpátky v krajině. Můžete udělat příčnou rýhu a dvě přemostění, po kterých může jet zemědělská technika. Níže vytvoříte mokřad nebo rybník. Zaberete tak pět hektarů ze sta, přičemž to stačí na zadržení třeba stoleté srážky. Už v tu chvíli na tom budeme lépe, protože když začne svítit slunce, voda se začne točit, tedy vypařovat a vracet zpět v drobných srážkách. Potřebujeme každou vodu, která naprší, poslat zpátky přes rostliny, tím recyklujeme do rostlin i živiny, které nezbytně z polí odtékají. Časem se pak dostane voda i do podzemí, protože bude víc pršet. Existují pozitivní příklady obnovy krajiny zadržením vody v krajině.

Jan Pokorný (72)

  • Vystudoval biologii a chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK).
  • Zabýval se fotosyntézou a ekofyziologií vodních rostlin a revitalizací mokřadů v Botanickém ústavu Akademie věd ČR.
  • Ředitel ENKI, o. p. s., zaměřuje se na úlohu rostlin v distribuci sluneční energie a utváření mezoklimatu.
  • Přednášel na Přírodovědecké fakultě UK, České zemědělské univerzitě v Praze, University Applied Sciences Turku, IHE Delft.
  • Osm let člen výzkumné rady Technologické agentury ČR a člen mezinárodních vědeckých organizací.
  • ENKI se zabývá aplikovaným výzkumem v oblasti solární a krajinné energetiky, rybničního hospodaření, hospodaření s vodou v krajině, využití přírodních i umělých mokřadů.

LN: Zmínil jste, že jsme na tom nejhůř. Za to mohou meliorace prováděné za komunistů, scelování pozemků a tudíž i prvenství ve velikosti půdních bloků. V Evropě tedy ten problém nemají?
Scelování pozemků a úbytek lidí v zemědělství je obecný problém v celé Evropě. Je to věc mechanizace. U nás to bylo akcelerované politicky vymýcením sedláckého stavu, který se zpátky nevrátil. Uplynulo mnoho desítek let a gynekolog dnes nepůjde zpátky, aby si udělal milionové půjčky a začal hospodařit. To je mimochodem konkrétní příklad. Dnešní styl života, kdy si v prvé řadě „užíváme“, je v rozporu s tradičním zemědělským hospodařením. Je to tak trochu koule na noze, čímž se nechci nikoho dotknout, protože jsou lidé, kteří tu „kouli na noze“ mají rádi.

Ale například Španělsko začalo vysychat už s Kolumbem, když začaly zámořské plavby. Zlikvidovali třeba i 500 až tisíc hektarů dubového lesa na jednu loď, dubové lesy padly a už se neobnovily. Španělé mají slušnou zemědělskou produkci, protože mají dotované zavlažování. Kdyby ho neměli, tak mají smůlu. Francie má menší zemědělská hospodářství a je tam více zemědělců, ale i tam jsou ohromné vysychající lány.

LN: O Kolumbovi jste říkal, že už on si všiml, že na Jamajce prší každé odpoledne, zatímco na ostrovech u Španělska, kde lesy pokáceli, odpolední srážky ustaly. Kolumbus žil před více než pěti sty lety. Jak to, že jsme se z toho nepoučili?
Nevím. Zrovna jsem měl přednášku pro studenty z Erasmu na ČZU a začal jsem otázkou, kolik sluneční energie přichází na zem. Nikdo mi nebyl schopný odpovědět. Je to celosvětová totální neznalost a přitom se stále hovoří o globální změně klimatu. Bez sluneční energie by teplota Země klesla asi o 280 stupňů a bez vody by nebyl život, takže poctivé studium klimatu se musí zabývat vodou a distribucí sluneční energie.

Když jsme Enki zakládali, lidé ještě měli jakž takž ponětí, jak ovlivňujeme místní klima. Za těch dvacet až třicet let se to podle mě zhoršilo proto, že žijeme v klimatizovaných místnostech, koukáme do notebooků a jezdíme klimatizovanými auty. Vůbec si neuvědomujeme, co se děje venku. A pokud jde o klima a o vysychání, nesmyslně jsme se soustředili na to, že klima určuje koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Navýšení koncentrace skleníkových plynů od roku 1750 zvýšilo údajně skleníkový efekt o jeden až tři watty na metr čtvereční, zatímco dole, na zemi, zacházíme se stovkami wattů na metr čtverečný. Navíc, efekt zvýšené koncentrace oxidu uhličitého na klima nelze měřit, jsou to vypočtené hodnoty, kterým se musí věřit, je to vůbec věda?

LN: S oblibou říkáte, že strom je výborné klimatizační zařízení.
Před dvaceti lety jsem dal inzerát, že hledám klimatizační zařízení, které je jenom na sluneční pohon, je tiché, z recyklovatelných materiálů, ideálně by mělo vázat oxid uhličitý a vytvářet kyslík. Mělo by klimatizovat výkonem dvaceti až třiceti kilowattů a chladící výkon regulovat podle množství přicházející sluneční energie a vyžadovat minimální údržbu a náklady. To všechno a ještě více dokáže strom.

LN: Máme stromů málo?
Ještě před 80 lety byly povinné aleje podél cest. Z jednoduchých důvodů. Všichni chodili pěšky: lidé dobytek i armády. Stromy tam musely být kvůli klimatu. Když začnu dnes říkat, že strom chladí, je to největší objev. Je to přitom odvěká zkušenost exaktně vysvětlitelná fyzikou základní školy. Strom navíc poskytuje útočiště různým živočichům. Když je zdravý, vylučuje volatilní organické látky, terpenoidy, a ty působí antidepresivně.

Procházka ve zdravém lese není jenom optický vjem uklidňující zelené barvy. Je to kvalita vzduchu, kyslík vytvořený fotolýzou vody s trochou ozonu, chemie těch terpenoidů, jehličí a listy vychytaly prach a další, co nevíme. Obecně nedoceňujeme úlohu stromů. Jezdil jsem sedm let přednášet na univerzitu do Turku, „stromolezci“ tam pravidelně ošetřují a zajišťují stromy v městském parku a alejích. Vzrostlé stromy jsou i kolem jednotlivých farem. Řekl bych, že si ve Finsku váží stromů více než my.

LN: To o čem mluvíme, by se tedy mělo propsat do vzdělávacích osnov?
Snažíme se o to s Pedagogickou fakultou Jihočeské univerzity. Loni v únoru jsme začali řešit projekt Technologické agentury ČR, ve kterém jde o to udělat jednoduchý způsob výuky, metodické listy o sluneční energii, výparu, vlhkosti vzduchu a o tom, co provádíme se sluneční energií a místním klimatem svým hospodařením v krajině i ve městech. Využíváme levné dostupné přístroje měření sluneční energie, teploty a vlhkosti vzduchu. Udělali jsme si průzkum na základních a středních školách a na pedagogických fakultách budoucích učitelů biologie. Polovina lidí ani neví, kam jde voda z kořenů rostlin. Vypařuje se přes listy a tak rostlina chladí sebe a okolí. Podobné věci byly samozřejmou zkušeností, dnes je nutné je připomínat a vysvětlovat.

LN: Jak to vysvětlit jednoduše?
Posadit se do stínu stromu v horkém létě a vysvětlit: na výpar jednoho litru vody je potřeba 0,7 kWh, to je kapacita jedné autobaterie, taková energie je ve vodní páře, která vznikne odpařením jednoho litru vody. A my vymýšlíme, jak sluneční energii schovat přes noc, přitom příroda si to vyřešila už dávno právě přes výpar vody. Jestliže se na metru čtverečném trávníku vypaří dva až tři litry vody, je to jako kdybyste na metru čtverečním nabila tři autobaterie. Voda se vypařuje v místě nadbytku sluneční energie a sluneční energie uschovaná (latentní) ve vodní páře se uvolní tam, kde je chladno – tam se vodní pára sráží zpět na vodu kapalnou. Zkuste to vymyslet líp. V našich technologických klimatizacích obíhá toxická kapalina a klimatizace chladí pokoj a ohřívá okolí; strom posílá nadbytečnou sluneční energii ve formě vodní páry na místa chladná, kde se vodní pára sráží a ohřívá je – tak se vyrovnávají teploty na Zemi. Proč se to neučí na základní škole?

LN: Co ale dělat ve městech? Z města les neuděláte.
Určitě ne. Neuděláme ho ani venku. Les uživí jednu až dvě osoby na kilometr čtvereční. A les mizí, jak populace roste. Nás je na kilometru čtverečním 100 až 200, jinde i více. Vtip je v tom, jak krajinu utvářet, aby fungovala jako les. Mohou to být ovocné stromy, mohou to být podrosty. Fungují tři vrstvy vegetace – představme si stromy v sadu, mezi nimi keře a mezi nimi zeleninu, trávu. Vzrostlý les má nižší teplotu u země a vyšší v korunách, chladný vzduch je těžší, vlhkost se udržuje v lesním porostu a les komunikuje s atmosférou přes koruny stromů. Takovou teplotní inverzi potřebujeme napodobit v kulturní krajině. I zkušenější vinohradníci vědí, že je lepší mít trávu, než jí nemít. Ztratí tak méně vody. Tráva má třeba 30 stupňů, půda 50. Když na vás pořád jde horký vzduch o teplotě 50 stupňů, každému musí být jasné, že to není dobré.

Vyčítáme městům, že jsou to tepelné ostrovy. Určitě hrají roli i v zrychleném odtoku vody, ale tu podstatnou hrají rozsáhlé odvodněné plochy v krajině. Například Brno má přiměřeně zelených ploch. Přitom na satelitních snímcích je Brno v létě chladnější než zemědělská oblast jižní Moravy, která je přehřátá. Města by si měla vážit vzrostlých stromů a dělat zelené střechy. Důležité je také vsakování vody. V parcích bývá tráva výš a voda stéká do kanálu, přívalová srážka potom vyplaví do toků nečištěné odpadní vody. Přizpůsobit se dá i parkoviště, ideální by bylo, kdyby i parkoviště vsakovala vodu a byly na nich stromy. Tam, kde si troufnou dát na parkoviště strom, každý zaparkuje auto do jeho stínu. Některé státy a města musí mít takové povrchy, aby byly schopné vsáknout alespoň 30 mm srážku.

LM: Jako příklad toho, o čem tady mluvíme, uvádíte Keňu, kde odlesnili asi dva tisíce kilometrů čtverečních a následně tam přestalo pršet.
Spíš se srážky úplně změnily na extrém sucha – povodně. Zdravá krajina má poměrně hodně malých srážek. Nemusí to být ani déšť, může to být i pravidelná ranní rosa. Nebo je tam tak vlhký vzduch, že si stromy berou vláhu přímo ze vzduchu, jak na listech kondenzuje rosa. Klimatická změna se projevuje úbytkem malých srážek, kdy se udělají mraky a voda spadne zpět. Prodloužila se období bez dešťů a přibylo přívalových dešťů, které spadnou na malé území.

Území horského lesa Mau Forest v Keni má přes tři tisíce kilometrů čtverečních a zásobuje vodou rozsáhlé povodí včetně známých jezer Velké příkopové propadliny (Great Rift Valley). Drastické odlesňování začalo v 80. letech 20. století, zejména před volbami přidělovali politici půdu zájemcům z rostoucí populace. Odlesnilo se tam až 200 tisíc hektarů. Japonský investor tam postavil velkou vodní elektrárnu, která měla podle propočtů vyrobit určité množství elektrické energie, aby se ekonomicky vyplatila. Výroba elektrické energie byla ale nižší – protože při povodni ani při suchu elektrárna nemohla pracovat. Japonci se pak soudili s vládou, že jim poskytla nesprávné hydrologické údaje. Investor dostal pravdivé údaje z 60. až 80. let, po odlesnění v 90. letech se odtoky ovšem změnily. Keňané mluví anglicky a nazývají horské lesy výstižně – „water tower“, tedy vodárna. Vědí, jak to je, ale tlak na odlesnění je sebevražedný.

LN: V Keni jste také zkoumali, jak kapr obecný ovlivňuje ekosystém jezera. Je kapr pro naše rybníky dobrý, nebo špatný?
Je jako smrk. Ten se pěstuje proto, že je rovný, rychle roste, je velice plastický. Jeden lesník vypráví, že mu všichni říkají, aby sázel buk, ale chtějí, aby jim vozil na pilu smrk. Kapr je fantastické zvíře, když je na přirozené potravě, a také hodně vydrží. Naše rybníkářství je od začátku založené na tom, že kapr žije převážně ze zooplanktonu a z organismů, které žijí na dně, což jsou larvy různého hmyzu. Jeho maso jde pak od kůže, nemá pod ní tuk, má nenasycené omega kyseliny a má dobrou chuť.

Aby ale kapři rychleji rostli, dává se jim obilí a když se to přežene, je maso tučné a nemá dobrou chuť. Když je kapra moc, likviduje potravu pro vodní ptáky a ostatní organismy. Nic se nemá přehánět. Až z 80 procent je v našich rybnících kapr. Teď k nám jde velká konkurence s lososem, ale je rozdíl v kvalitě lososa z fjordů a lososa z farem. Potřebovali bychom mít rybníků víc a živiny, které tečou z polí, vracet zpátky do ryb a ty odlovovat. Rybníkům a tedy i rybníkářům bychom měli v prvé řadě přiznat, že hospodaří s vodou v krajině, ryby jsou potom jedním z „nástrojů“ tohoto hospodaření. Při dnešním vysokém obsahu živin v povrchových vodách naše rybníky, pokud jsou bez ryb nebo s nízkou obsádkou ryb, tak zarostou vodními rostlinami, rákosinami a zazemní se.

LN: Působíte také v mezinárodním vědeckém výboru v Austrálii. Co ukazuje tamní zkušenost?
Australan Peter Andrews tam před desítkami let koupil se svým obchodním partnerem zanedbanou farmu s tím, že budou chovat koně. Peter mi vysvětlil, že kůň potřebuje široký výběr různých druhů rostlin, aby si mohl vybrat, „když má žaludeční potíže“ atd. Aby získali rostliny, museli na vyschlou farmu dostat vodu. Zadržovali dešťovou vodu, obnovili mokřady a v nich se tvořila nová půda. Během několika let se jim zvýšila produkce píce. Peter si uvědomil, jak špatně se v Austrálii hospodaří. Peter Andrews má úžasnou intuici, ukazuje ostatním, jak hospodařit s vodou a obnovovat krajinu. Založil hnutí „Natural Sequence Farming“, právě v těchto dnech vyhlásila australská vláda program obnovy krajiny pro zadržování vody a Peter dostává podporu na šíření svých zkušeností.

LN: Suchu podle vás jde rozumět. Kdo tomu v Česku nerozumí a měl by?
Společnost, tedy vědci a politici se soustředí na to, že klima je tvořené atmosférou a skleníkovými plyny. V textech Mezivládního panelu pro klimatickou změnu se doslova píše, že hospodařením v krajině neovlivníme množství vodní páry, že ho ovlivňujeme tím, jak vypouštíme skleníkové plyny. S tím nelze souhlasit a je to pitomost. Když odvodním nějaké území, tak stoupá povrchová teplota půdy, ohřívá se vzduch a ten stoupá vzhůru a odnáší vodní páru rychle vzhůru. V doporučeních pro rozhodující sféry se píše jen o oxidu uhličitém a skleníkových plynech. Není tam ani slovo o tom, že měníme distribuci sluneční energie na zemi tím, co sluníčku nabídneme, tedy krajinným pokryvem. A není tam ani slovo o přímé úloze vody a rostlin v klimatu.

LN: A v Česku?
Jedna věc je rozumět a druhá to říkat. Oxid uhličitý a skleníkové plyny se dostaly do ohniska ideologie. Oficiální věda je placená za to, aby dosáhla nízkouhlíkové společnosti, případně uhlíkově neutrální. To máme přestat dýchat? Problémy začínají od vědců, kteří si odporují v principech chápání klimatické změny, mnozí ignorují přímou funkci vody a vegetace v utváření klimatu. Více se věří modelům, nežli vlastním očím a zkušenostem. Modely nedokáží postihnout dynamiku přeměn sluneční energie přes rostliny a vodní páru, která je nejvýznamnějším skleníkovým plynem, tvoří ovšem i mlhu a mraky, které stíní a přenáší sluneční energii v „čase a prostoru“. To, že nedokážeme tyto děje modelovat, neznamená, že můžeme tyto nejdůležitější procesy ignorovat.

Eliška Nová

Autor

Eliška Nováeliska.nova@lidovky.czČlánky

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz