Blackmore pro něj už nemá naději a rozhodl se žít v minulosti. Program Blackmore's Night, ovlivněný hudbou renesance, přiveze 30. dubna do Prahy.
LN Přemýšlíte o tom, co lidi na vašich koncertech přitahuje?
Muziku té doby mám rád odedávna, takže mě její dnešní popularita nepřekvapuje. Ale my nehrajeme renesanční hudbu, spíš se jí necháváme inspirovat. Kdyby bylo úplně po mém, hráli bychom jen na dudy a loutny, ale publikum ode mě přeci jen čeká něco napínavějšího. Lidé ale stále hledají něco magického, mají rádi určité tajemství a nevinnost, která k tomu období patří.
LN Takže je populární ze stejného důvodu jako, řekněme, Šifra mistra Leonarda od Dana Browna?
Ten román jsem nečetl. Jsou jisté věci, které v životě neudělám, tohle je jedna z nich. Druhá je, že neberu drogy. V 60. letech se mě každý ptal: Už jsi viděl Vymítače? Nezajímá mě, co je módní. Chci být jediný na světě, kdo Šifru mistra Leonarda nečetl. Zajímá mě historická literatura, černá magie, pohanství a biografie - třeba Errola Flynna, Johna Cleese a Djanga Reinharta, což jsou moji hrdinové. Mám rád filmy o útěcích, dovedu se do těch příběhů vžít. Myslím, že se všichni tak trochu snažíme uniknout.
LN Jakou podobu má váš únik na americký venkov, kde žijete?
Máme doma mývaly, sovy, srnky, střílíme z kuší. Doma necvičím na elektrickou kytaru, ale mám elektrickou niněru. Zní to jako kvílení divoženky. Sousedi si musí myslet, že u nás straší. Stejně nás mají za pohany a čaroděje.
LN Chodíte oblečeni v dobových kostýmech?
Často, je nám v nich příjemně. Naši přátelé berou historickou epochu renesance velmi vážně, pořádají trhy, koncerty. Žijí v 16. století. Pochopitelně - kdo by chtěl existovat v dnešku, dívat se na MTV? Žít v minulosti je bezpečné. S budoucností je potíž - nevíte, co se v ní skrývá.
LN Říkáte, že vaše současnější skladby zní jako setkání Mikea Oldfielda s Enyou. Jak to myslíte?
Jsem jejich fanoušek. Oldfieldova písnička Moonlight Shadow je fantastická. U skladby, která má být trochu komerčnější, se snažíme přijít na to, jak by ji asi napsal Oldfield. Mám ho rád stejně jako Abbu, něco málo od Beatles a Boba Dylana.
LN Co pro vás dnes znamená slavná skladba Child in Time, kterou jste s Deep Purple vydali v roce 1970?
Jedna z nejlepších písniček Deep Purple. Měl jsem ji z našich písniček nejraději. Ian Gillan ale snad před každým druhým koncertem přišel a říká: Richi, dnes nebudeme hrát Child in Time, jo? Ztratil bych hlas. Další noc pak strávil celou s holkama v baru a celé se to opakovalo. Nemám ovšem nejmenší ponětí, o čem je text. Slova vlastně neposlouchám, jen melodie, pokud to není někdo jako Bob Dylan.
LN Dobře, ale vaše nové album začíná textem, který je pro vás zřejmě důležitý...
Je hodně osobní, strašný sen, který se mi vrací. Myslím si, že už jsem na světě byl, žil jsem v Polsku. Vždycky se probudím úplně zpocený. Poslední věc, kterou vidím, je stará cedule s nápisem Krakov. Myslím, že to bylo tak před sedmdesáti lety, ale nikdy jsme nepřišli na to, co ten sen znamená.
LN Vaši hudbu si lidé často nechávají hrát na svatbách. Těší vás to?
Beru to jako velký kompliment. Já, který se ženil snad pětadvacetkrát, vím, o jak slavnou chvíli jde, protože potom je s vámi konec. Poslední pěkný den a pak jste mrtev.
LN Jak se vaši přátelé, žijící zcela vážně v 16. století, vyrovnávají s vaším smyslem pro humor?
Žádný nemám, jsem Angličan. My v žádné úsměvy nevěříme.
Blackmore's Night
Od hardrocku ve skupinách Deep Purple a Rainbow se kytarista Ritchie Blackmore (60) v polovině 90. let posunul k akustické hudbě inspirované středověkem a renesancí. V programu Blackmore's Night vystupuje se svou partnerkou Candice Night a hudebníky v dobových kostýmech. Úspěchy mají hlavně v Německu a Japonsku.
