Blahořečení znamená, že církev oficiálně uznává, že daná osoba žila ctnostný a svatý život a je právem uctívána jako vzor pro ostatní věřící. Daný člověk může být rovněž na místní úrovni uctíván a prosba o jeho přímluvu může být součástí modliteb.
„Dnešní slavnost není moralizováním ze strany církve, ale je nabídkou odpuštění a naděje, že i v temných dobách může člověk zůstat svobodný, že svědomí není luxus, ale základ lidské důstojnosti,“ řekl kanadský kardinál a brněnský rodák Michael Czerny, který mši sloužil.
Věrnost pravdě, síla lásky a moc odpuštění
Celá hala P byla na mši zaplněna návštěvníky, nechyběl pražský ani olomoucký arcibiskup a rovněž početná delegace z Vatikánu. Další příchozí sledovali historickou událost v sousedním pavilonu Z. Podle organizátorů z brněnského biskupství dorazilo přes 13 tisíc lidí.
Mezi nimi i Dagmar Čapounová z Lukova na Třebíčsku, odkud pocházel Jan Bula. „Moji rodiče pátera Bulu znali. Věděli, že to je hodný člověk, který by ani kuřeti neublížil,“ uvedla.
Mladí faráři Bula a Drbola byli oblíbení, proto i trnem v oku komunistické moci, která se snažila církev potírat. Oba byli zároveň neústupní a věrni pravdě, s rozsudkem trestu smrti ve vykonstruovaném procesu se však smířili a trýznitelům odpustili.
Věrnost pravdě, síla lásky, moc odpuštění jsou tři hesla vystihující odkaz Jana Buly a Václava Drboly. Jedná se zároveň o motivy, které sobotní slavnostní akt provázel.
„Oni nebyli revolucionáři ani političtí aktivisté, byli to pastýři, kteří chtěli sloužit svému lidu. A to bylo nepřijatelné pro režim, kterému šlo o duchovní zničení lidského nitra,“ poznamenal Czerny.
Oba umučení kněží si stáli za svou pravdou a vírou. Svou statečností se dokázali postavit zlu, které ve společnosti rozséval totalitní režim. Zároveň dokázali, že i láska je silnější než nenávist a jakou moc má odpuštění.
„Ono se o tom hezky vypráví, když je to tady takto nasvícené, ale oni odpouštěli v docela jiném prostředí, kde byli sami, kdy je to bolelo, kdy cítili tu nesmyslnost zla a v tu chvíli dokázali ten krok udělat,“ uvedl v dopoledním programu jihočeský kněz Josef Prokeš.
Kněží byli v roce 1951 komunistickou totalitní mocí označeni za spolupracovníky údajné protistátní skupiny, která v Babicích na Třebíčsku zavraždila tři členy místního národního výboru. Kvůli tomu byli odsouzeni k trestu smrti.
Relikviář zamíří do regionu, kde oba kněží působili
Sobotní slavnost byla velkou událostí i pro další účastnici akce Marii Německou. Ta se posadila poblíž hlavního pódia společně se svou kamarádkou Marií Vykutilovou.
„Jsme z Nového Města na Moravě, relativně nedaleko Babic, takže ten příběh velmi dobře známe. Bylo pro nás samozřejmé, že sem pojedeme,“ popsala Německá. Jak navíc prozradila, jejich farář chce na faře zřídit kapli zasvěcenou právě umučeným kněžím.
„Škoda, že ještě není blahořečený Josef Toufar,“ zmínila Německá faráře spojeného s takzvaným číhošťským zázrakem. Proces blahořečení v jeho případě zahájila církev v roce 2013.
Po skončení mše mohli lidé uctít ostatky obou blahořečených v kapli v pavilonu Z. Relikviář je koncipován symbolicky pro oba muže, fyzicky v něm jsou však uloženy jen ostatky Václava Drboly, protože ostatky druhého mučedníka nikdy nebyly nalezeny.
Církevní hodnostáři následně relikviář na několik měsíců uloží v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně, aby jej i tady lidé mohli uctívat. Dlouhodobě pak bude uložen v Jaroměřicích nad Rokytnou – v regionu, kde oba kněží působili a byli zavražděni.
