Například ti, kteří se ve společnosti rádi předvádějí. Kritici tvrdí, že závěry z experimentů amerických psychologů proto mají jen omezenou platnost a nelze je vztahovat na celou populaci. Podle Finkela a Eastwicka se ale „rychlé rande“ příliš neliší od mnoha standardních životních situací, při kterých se dostáváme na krátkou dobu do kontaktu s cizími lidmi.
Výhrady zaznívají rovněž k omezenému času, který mají lidé při „rychlém rande“ na vzájemné poznání. Většinou si partnera v takovém časovém presu nevybíráme. Finkel a Eastwick namítají, že lidé jsou schopni překvapivě přesných soudů na základě velmi omezených informací. Odvolávají se na výsledky zajímavého pokusu, který provedla před patnácti lety psycholožka Nalini Ambadyová na Tufts University v americkém Medfordu. Pouštěla studentům dvě vteřiny dlouhý němý záznam z přednášky některých profesorů a nechala je hodnotit kvalitu jednotlivých přednášejících. Výsledky ji překvapily. Posuzování „z rychlíku“ se dokonale shodovalo s verdikty studentů, kteří přednášky hodnocených profesorů pilně navštěvovali po několik měsíců.
Podle Finkela a Eastwicka se překvapivě přesné hodnocení situací a lidí založené na velmi omezeném množství dat týká rovněž posuzování lidí při „rychlém rande“.
