Jako předzvěst velké výroční přehlídky celoživotního díla Zdeňka Sýkory v Městské knihovně v Praze byla tento týden otevřena výstavka z. s. devadesát ((extrém y) ) v Galerii Zdeněk Sklenář. V této galerii se ostatně odehrávají každé umělcovy narozeniny spojené s uměleckým překvapením, jako je vydání publikace, nového grafického souboru či katalogu. Číslovka v názvu vypovídá o úctyhodném věku stále aktivního umělce, který jako jeden z mála současných tvůrců může reflektovat nadčasovost svých prací už během svého života.
Žádné emoce, žádná náhoda Zopakujme ve zkratce principy Sýkorovy tvorby: od 60. let stojí na geometrických strukturách a liniích, které jsou vygenerovány počítačem a eliminují tak emoce či náhodu. Podle konkrétních vzorců jsou určeny tvary, barvy, velikosti a další atributy obrazců malovaných ručně na plátně, které je tímto způsobem otevřené; je výsekem z nekonečna.
Letošním narozeninovým dárkem je nový soubor osmi černobílých serigrafií Černobílá struktura, který vznikl na základě návrhů na větrací komíny Letenského tunelu v roce 1967. O impozantním uměleckém díle uprostřed Prahy se příliš nemluví, ačkoli bylo v roce 2003 zapsáno jako kulturní památka. Struktury koncipoval Sýkora v té době vytvořením vlastních pravidel (vizuálních vzorců) a na tehdejším počítači Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy je zpracoval v podobě kódů, jež určovaly kombinaci těchto vzorců. Návrhy podle počítačem daných pravidel pak autor ručně razítkoval na milimetrový papír. Stejně jako v případě výzdoby podloubí v Jindřišské ulici (dnes pozadí baru), spolupracoval i na Letné s architektem Josefem Kalesem. Nová kolekce serigrafií adjustovaných buď v plexisklových boxech nebo rámech je sběratelskou delikatesou (tržní cena zhruba kolem jednoho milionu korun). Unikátní vertikální pásy o rozměrech 220 x 38,3 cm se dají koupit i jednotlivě. Výstava je však zajímavá také svou druhou složkou, již tvoří „extrémní“ polohy Sýkorových struktur a linií. Jde o malby, v nichž některá z metod, užívaná pro určitá období a cykly, hrozí téměř zmutováním a vedle ostatních je svou vizualitou odlišná. Jde například o zbytnění barevných linií, které zaplní kompletně celou plochu obrazu, nebo naopak z linie se díky programování stává jen bod. Některé struktury naopak určily i tvar rámu nebo vyrostly jako objekty do prostoru. Jde o díla zahrnující posledních čtyřicet let – od 70. let až po první desetiletí tohoto století. Zmíněná část Sýkorovy tvorby mimo kontext konkrétních etap – takto prezentovaná na malém prostoru – působí osvěžujícím dojmem. Jako by kalkulovaná krása dostávala nečekané dimenze. Lidské, příliš lidské, řekli bychom s Nietzschem.
A ještě malou poznámku: kurátor očekávané výstavy v Městské knihovně (tentokrát se sýkorovského monumentu chopil nový člověk, Pavel Kappel, kunsthistorik a několikaletý asistent manželů Sýkorových) se během přípravy projektu rozhodl, že právě tyto extrémní okraje různých tvůrčích období do retrospektivy nezařadí. Naštěstí o ně není divák ochuzen a může se na ně v Galerii Zdeněk Sklenář soustředit mnohem svobodněji.
Zdeněk Sýkora: z.s. devadesát ((extrém y) )
Galerie Zdeněk Sklenář Smetanovo nábřeží 334/4, Praha 24. 1. – 27. 3. 2010
***
Letenský tunel
Čtyři odvětrávací komíny jsou od roku 2003 kulturní památkou. Stojí u vstupu do Letenských sadů.
