Čtenáři podle Dufkové na chyby v pravopisu upozorňovali od nepaměti. „Lidé tohle milovali vždycky. Máme rádi detaily a získáváme levný dopamin i tím, když si můžeme svoji vlastní hodnotu povýšit ponížením hodnoty druhého,“ řekla. Se sociálními sítěmi je kritizování za chyby rozšířenější, protože je možné vidět soukromá či polosoukromá vyjádření i cizích lidí.
Pokud někdo píše s chybami, ať už pravopisnými, nebo jinými jazykovými odchylkami, může to být pro čtenáře rušivé. Pro pisatele nebo mluvčího je tedy podle Dufkové výhodné v komunikaci nevybočovat z norem.
„Pravopis je pořád ještě považován za projev toho, že takzvaně umím jazyk. Tudíž se to může spojovat s tím, jestli budu v komunikaci úspěšná, nebo neúspěšná,“ řekla Dufková. To se podle ní pravděpodobně bude do budoucna proměňovat. Stále je ale i mnoho mladých lidí, kteří na domnělou správnost češtiny kladou velký důraz, uvedla.
Hodnotíte druhé podle pravopisu?
Na změny v jazyce lidé podle Dufkové reagují velmi emotivně. Zmínila například to, že v roce 2023 Internetová jazyková příručka přidala do svojí slovníkové části u slova štrúdl i zápis štrůdl, stejně jako umožnila používat tvary hranolek i hranolka.
„Na to lidé reagují dost citlivě. Často ani sami nevěděli, že doteď byla standardizovaná jen jedna varianta, ale nechtějí, aby se to měnilo, protože změny v jazyce vnímají jako degradaci,“ řekla Dufková.
Jazyk mladší a starší generace se podle Dufkové tolik neliší. „Často se říká, že jazyk starší generace je nějaký obsáhlejší, komplexnější, že ty výpovědi jsou lepší, že třeba nepoužívají vulgarismy nebo nějaké zkratky a tak dále,“ řekla. Podle ní tomu tak ale není. Rozdílné je spíše užívání slov, používání cizích prvků a zejména to, jak starší generace obecně vnímá tu mladší.
Dalším rozdílem je podle ní rychlost komunikace. „Komunikace mladší generace může někdy vypadat fragmentárně. Je totiž zvyklá na stručnější způsob komunikace i proto, že se její soukromá komunikace výrazně přesouvá do psaného módu,“ řekla Dufková. Právě rychlost by byla podle ní jedním z typických znaků současné češtiny.
Každá generace podle Dufkové považuje za správnější či přijatelnější to, co se ona sama učila ve škole. Například sedmdesátiletý člověk si v řeznictví také nebude objednávat plně spisovně, sám o sobě si ale může myslet, že mluví formálněji. „Má zažitou představu o tom, co je správné, a to považuje za vhodné a lepší, přestože to sám v komunikaci ani nepraktikuje,“ uvedla vědkyně.
