NHL už zkrátka taková je, každé léto nabízí podobných případů hojně. I tak věřte: snad všichni se tomu snaží vyhnout obloukem...
Toto téma je o arbitráži, před níž se hádá klub s hráčem o výši platu, přičemž každá strana má zcela odlišnou představu.
Atřeba hráčský agent Pavel Maršoun na rovinu líčí: „Bývají to právní bitvy se vším všudy.“
Právní bitvy, které hnou s psychikou lecjakého ostříleného drsňáka. „Někteří to snáší dost špatně,“ slyšel také Tomáš Plekanec, český forvard Montrealu.
Spor končívá kompromisem Dvoutýdenní období arbitráží skončilo pro letošní rok včera, kdy se řešily poslední případy. Za jeden den se vyslechne několik sporů, během pár hodin pak přichází verdikt.
A konec. S vítězi i poraženými. „Nedá se přesně tvrdit, zda bývají úspěšnější hráči, či kluby,“ praví zástupce hokejistů Robert Spálenka. „Jde totiž o to, co si pod tím chce kdo představit.“ Aby nedošlo k nedorozumění: arbitráž se týká chráněných volných hráčů, jimž po vypršení předchozí smlouvy musí klub předložit nabídku na novou. Nedojde-li k dohodě, končí obě strany před soudem.
V řadě případů se hráč s klubem nakonec i dohodne, jako například v létě Tomáš Fleischmann ve Washingtonu. Jiní? Možná v řízení vyhrají, jenže někdy to výhra vlastně není, což pod článkem potvrzuje příběh brankáře Antti Niemiho...
Arbitráž se často chová diplomaticky, spory mezi dvěma částkami řeší kompromisem „něco mezi“.
„Ale ne pořád,“ praví Maršoun. „Můžeme z toho dostat dobrý kontrakt. Záleží, jak se připravíte.“
Právě agenti své hráče na arbitráži zastupují, odráží nefér útoky klubů, co chtějí soudce přesvědčit, že si požadované peníze nezaslouží.
„Musíte si nastudovat statistiky hráče, jeho historii, všechna zranění. A pak srovnávat s jinými, kteří mají lepší peníze než klient,“ popisuje Maršoun tři týdny příprav.
V Evropě by byli uraženi víc Sám s Pavlem Kubinou před lety pocítil, jak je arbitráž drsná. Ze sporu s Tampou Bay byl prý český bek pak dlouho rozhozený.
„Kluci mi vyprávěli, že jim kluby naložily, kolik snesou,“ vzpomínal i slovenský hráč Marcel Hossa.
Spálenka vysvětluje: „V Evropě by brali hráči urážku víc jako křivdu. V Americe si obě strany podají ruce a řeknou: Promiň, my museli, to je byznys. A vše zapomenuto.“
Jako třeba tehdy, před třemi lety v Rangers, kdy klub kritizoval Averyho. Když spor skončil, generální manažer Glen Sather hned pronesl: „Jsme rádi, že je Sean zpátky.“
Kdepak, v Česku se těchto manýr nedočkáte. Arbitráž o výši kontraktů nerozhoduje i kvůli neexistující hráčské asociaci nebo zakázanému zveřejňování platu hráčů.
„Tady se nemá kdo s kým hádat. Nejsou mantinely,“ říká Maršoun.
***
ROZDÍLY ARBITRÁŽÍ DOMA A V ZÁMOŘÍ
Arbitráž v NHL Řeší různé kauzy, ale nejčastěji rozhoduje o výši smlouvy mezi hokejistou a klubem, což je během léta běžné. Když se obě strany nedohodnou, končí před arbitráží. Tam hráče zastupuje jeho agent, který má, stejně jako generální manažer klubu, přístup do databáze, kde je přehled všech hráčských smluv a podrobných statistik. Podle srovnání ostatních pak obě strany předhazují své argumenty. Arbitráž v Česku O výši smlouvy mezi hráčem a klubem nikdy nerozhoduje, a to z jednoho prostého důvodu: neexistuje totiž veřejný seznam s platy hokejistů, už vůbec ne pak databáze jako v NHL. Arbitráž nezasahuje do smluv obou stran, spíš řeší ve výjimečných sporech jen jejich platnost či neplatnost. Popřípadě pak stanoví finanční kompenzaci, kterou má za porušení dohody jedna strana té druhé uhradit.
