Studentů medicíny pomáhá po republice v nemocnicích celkem přes pět tisíc. Pro ty v šestých ročnících je to zvláštní zkušenost: za dva měsíce by měli mít v rukou lékařský diplom, v nemocnicích ale nyní nemohou dělat prakticky nic, co by se blížilo jejich budoucímu povolání. Pracují tak jako běžní sanitáři a i léky by měli pacientům nosit pod přísným dohledem sester.
Chytrá karanténa se podle autorů rozjíždí. Dnes se mají spustit vzpomínkové mapy, ve čtvrtek jde do terénu 130 mediků |
„Problém s nedostatečnými kompetencemi studentů kupříkladu šestých ročníků není nový, jen se během epidemie koronaviru dostal víc na povrch,“ řekl pro Lidovky.cz Tomáš Sychra, sám student šestého ročníku medicíny, který nyní působí jako koordinátor mediků vypomáhajících v nemocnicích.
Podle něj a jeho dalších kolegů není nikde přesně stanoveno, co a od jakého ročníku studenti medicíny smějí dělat. Část mediků proto usiluje o změnu.
Spolu se svými kolegy přispěl Sychra ke vzniku iniciativy, která sbírá zpětnou vazbu od ostatních studentů a díky níž má vzniknout podpůrný materiál, který by mohl vyústit v právní úpravy kompetencí pro různě zkušené studenty medicíny. „Nebylo by špatné, aby bylo stanoveno, že například medik šestého ročníku smí samostatně převazovat chirurgické rány, vyndavat stehy a dělat podobné jednoduché úkony. S kompetencemi by přišla i odpovědnost,“ popsal Sychra s odkazem na skutečnost, že v porovnání se studentem třetího ročníku nemá medik po šesti letech studia žádné kompetence navíc.
Vítaná úleva i pro duši
„Změnu v pravomocech mediků bych uvítala, jelikož teď jsme zařazení jako sanitáři,“ vylíčila pro Lidovky.cz studentka šestého ročníku medicíny v Brně Lucie Salyková. „Vůbec nejde o medicínskou praxi, pomáháme s hygienou pacientů, teoreticky ani nesmíme nosit léky. Vzhledem k tomu, že tato pracovní zkušenost má nahradit některé předstátnicové praxe, při kterých se nám doktoři více věnují, by posílení kompetencí nebylo od věci,“ dodala Lucie, kterou by v květnu měla čekat státní zkouška z chirurgie. Nyní pracuje na infekčním oddělení ve Fakultní nemocnici Brno, kde se léčí pacienti nakažení novým typem koronaviru. „Jsou na pokoji sami a vídají jen nás, kteří jsme pokaždé oblečení v ochranných pomůckách. Musí to pro ně být stresující a děsivá zkušenost. Působí na mě vystresovaně,“ popsala.
Podobnou zkušenost má i medička Veronika, která nyní působí v tzv. triážním stanu pražské Thomayerovy nemocnice, kde se třídí přicházející lidé do špitálu. „Značná část z nich jsou onkologičtí pacienti, kteří mají oslabenou imunitu, ti se nákazy pochopitelně bojí. Další skupina lidí je zase rozladěná, že musejí při vstupu vyplňovat nějaký dotazník. Ale pak jsou tady také tací, kteří jsou strašně milí a přejí nám pevné nervy a mají obavy spíše o naše zdraví. Někteří se s námi chtěli dokonce fotit,“ řekla pro Lidovky.cz.
Pomoc tisíců mediků je pro lékaře vítanou úlevou v nynější epidemii. A to nejen po stránce pracovních úkonů, nýbrž i psychicky. „Mluvím-li po telefonu se zdravotními sestrami, jsou povětšinou uvolněné a současnou situaci berou s nadsázkou. Zasmějeme se, vyměníme si dojmy ze svých pracovišť. Duševně to pomáhá oběma stranám,“ řekl webu Lidovky.cz student druhého ročníku medicíny Martin Batelka, který pracuje na dispečinku společnosti MediTrans, jež zajišťuje i převozy pacientů s nemocí covid-19.
Jeho kolegové, kteří pro infikované jezdí, mají dle něj přirozeně také strach; nikdy však neodmítnou transport provést, i když prý má jejich práce k bezpečnosti občas daleko. „Dříve se stávalo, že pacient s příznaky koronaviru si od praktického lékaře vyžádal elektronicky žádanku o odvoz prostřednictvím MediTrans. Jenže nedal vědět, že se jedná o podezření na covid-19. Posádka ho transportovala bez použití ochranných pomůcek,“ vysvětlil student Martin.
Byť si budoucí lékaři a lékařky na ryze odbornou práci momentálně příliš nesáhnou, přesto svoji současnou výpomoc v nemocnicích považují za cennou zkušenost. „V mnohém se mi změnil pohled na medicínu. Naučil jsem se, že ne vždy lze všechno řešit podle předepsaných pravidel, občas se musíte přizpůsobit nastalé situaci. Koronavirová pandemie mě také naučila hlubší empatii s pacienty, kteří jsou vystrašení a mnohdy netuší, co bude dál,“ popsal pro Lidovky.cz Ondřej Baumgartner, student 2. ročníku na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, který je na stáži v pražské Nemocnici Na Bulovce na infekčním oddělení.
Pomáhá tady od vypuknutí epidemie, a tak může srovnávat: „V prvních dvou třech týdnech byly návaly lidí značné, někteří z nich nevypadali po fyzické a klinické stránce vůbec dobře. Spoustu z nich jsme odváděli rovnou za lékaři. V posledních dnech už je koncentrace lidí o poznání menší a nevypadají tak strašně jako na počátku,“ popsal svou zkušenost medik.
‚Jdou do toho čelem‘
Všichni z oslovených vypomáhajících studentů unisono potvrdili, že respekt a úcta k práci lékařů u nich stouply. „Už po pár hodinách na první směně jsem si uvědomila, jak hrozně náročné je být celý den v ochranných pomůckách a komunikovat s takovou spoustou lidí,“ uvedla Veronika Cíglerová.
Jak ale zdůraznil Martin Batelka, nejde o záležitost jen těchto dní: „Lékaři vědí, že nikdo jiný než oni se o pacienty nepostará, neodmlouvají a jdou do toho čelem. Je však dobré vědět, že tady vždycky byli, jsou a budou vysoce infekční pacienti, s nimiž lékaři a sestry pracují dnes a denně. Jen je to teď kvůli koronaviru trochu víc vidět.“
