Úterý 16. srpna 2022, svátek má Jáchym
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Boj s větrnými mlýny v opeře

Česko

Státní opera uvedla po sto letech od premiéry Massenetova Dona Quichotta

Lyricko-konverzační operu Don Quichotte s řadou autobiografických konotací složil slávou hýčkaný, ale již nemocný Jules Massenet v 67 letech při vzplanutí pro svou pozdní „múzu“ Lucy Arabellovou, která pak zpívala roli Dulciney. Objednavatel opery Raoul Samuel Gunsbourg využíval úspěch fenomenálního basisty Fjodora Šaljapina, který po premiéře v roce 1910 s parádní rolí dobýval operní jeviště (v roce 1934 s ní vystoupil i u nás v Národním divadle).

Z našich basistů se jako rytíř smutné postavy proslavil především Eduard Haken. Pokud by Státní opera měla novodobého Šaljapina nebo Hakena, byla by tato dramaturgická volba v našem massenetovském úhoru vítaným příspěvkem. Při první premiéře však kongeniálního protagonistu pohříchu nenabídla. Pustit se za této situace do Quichotta je až příliš drsnou metaforou Quichottova boje s větrnými mlýny, které nemohl spasit ani dobrý výkon orchestru, ani neotřelé pojetí tandemu DvořákNekvasil. Heiko Mathias Förster se po Otellovi opět uplatnil jako dirigent schopný rozkrývat potenciál hráčů a dosahovat plasticity v dynamice. Ale nedokázal zpevnit „vetché“ Massenetovo hudební a dramatické předivo, které se sice rozohní španělským koloritem, ale v adaptaci odchýlené od literární předlohy jen chatrně spojuje slavná hudební čísla jako třeba Quichottovo dostaveníčko či Sanchova árie o věrolomnosti žen.

Srbský basista Ivan Tomašev je sice pro roli Quichotta dobře disponován vysokým vzrůstem i znělým basem, ale postrádá charisma, které by zastínilo nedostatky obsažené v díle samém. Jeho sluha Sancho Panza v podání mexického basbarytonisty Noea Colína roli typově naplnil, ba svého pána variabilnější výrazovou plasticitou často i zastínil. Quichottovu idolu, v Massenetově pojetí obletované kurtizáně Dulcineji, sice Andrea Kalivodová dodala svůdný vzhled a měla i efektní entrée, ale složitější vrstvy této postavy zatím vyjádřit nedokázala.

Inscenátoři se pro příběh z období renesance výtvarně inspirovali felliniovskou nostalgií konce 50. let století dvacátého. Ono je ale úplně jedno, zda Quichotte přijede na Rosinantě, či v otřískané fiatce a Panza na oslu, nebo motorce - podstatné je, kam a proč jede. Putování za iluzí ukázalo, že na konci této výpravy je opravdu jen iluze - v tom je možná paralela se Sladkým životem shodná se Cervantesem i Massenetem. Bez „Šaljapina“ ale nová inscenace ponechala jen iluzi o návratu Quichotta zpět na orbit operních jevišť.

***

Jules Massenet:

Don Quichotte

Dirigent: Heiko Mathias Förster

Režie: Jiří Nekvasil

SOP, premiéra 18. 3.

Autor:

Neklidné nohy či noční děs. Poruchy spánku předcházejí nemocem, říká neurolog

Premium Říká se, že dobrý spánek je sladší než med. Což naznačuje jeho hlavní funkci: nechat tělo odpočinout. A působí i coby...

Oktagon bez Rusů, zájem o ostrovy i kdo s kým o titul. Co chystá Novotný

Premium Letní turnaj na pražské Štvanici zaujal i uznávané zámořské experty, kteří se jinak výhradně věnují nejlepší soutěži...

Dnes se bavím líp i bez drog a alkoholu, říká terapeut a bývalý narkoman

Premium Jeho příběh je drsný, ale má happy end. Čtrnáctileté balancování na hraně s pervitinem, závislost, lži, prostitutky,...